« Úvod | Veronika Žilková »

Daniel Landa


No vládnu. Jsem showman a každá velká schow je manipulace, normálně nejste nikde ve světle reflektorů. Uvědomuju si, kde jsem, ale cítím ještě nějakou jinou energii, která sálá z těch lidí a na které si poletuju….

Když to zjednoduším, můžete si vybrat, jak přijdete na podium. Jestli z vás bude tank, nebo ustrašená veverka, anebo dobrý zpěvák, což moc nejsem.

Ve chvíli, kdy mi funguje hlas, zpívám poměrně čistě. Nicméně hlas nemám trénovaný a jsem si toho vědom. Ale o to stejně vůbec nejde. Mnohem víc jde o celkovou magii.

Při své inteligenci bych jinak ve fabrice tahal krabice, takže proč? Já nepotřebuju bejt normální.

Mám pořád stejnou chuť něco změnit, ale holt jsem za tu cestu různými pokusy trochu proděravěl.

Neříkám, že z mravence uděláte slona, ale výkon lze hodně ovlivnit.

Jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě byla máma, pak moje žena. …. Jsem obklopený ženami. A jsem přesvědčený, že by jich mělo být víc všude.

Pamatuji si ruštinářku a učitelku na občanskou nauku, těm jsem se snažil okázale dávat najevo, že naše rodina nepatří mezi šedé ovce. Málem jsem pak nedokončil ani tu základku, z občanky jsem měl čtyřku a maminka to musela krotit.

Dneska už si to nikdo neuvědomuje, ale na počátku těch skinheadů jsem tady všichni byli kamarádi, my jsme s Máničkami a s pankáčema mluvili, to se začalo rozdělovat později. My jsme chtěli víc bojovat. Být radikálnější a důraznější.

Člověk, kterému je dnes osmnáct mě může nařknout z čeho chce, ale kdo tu dobu nezažil, o ní ví kulový. Nebyla tu demokracie ani přístup k informacím a měl jsem velmi špatnou zkušenost. Nejsem člověk, který nenávidí, to v sobě nemám přirozeně, ale protože jsem musel přes nějaké končiny pořád chodit a jezdit.

Nesuďte skupinu, suďte jednotlivce. A proč si nechávat rozbíjet hubu, když přes něco musíte, když si později můžete zavolat pár kamarádů a jít tam říct, že nám rozbíjet hubu nebudete.

Dneska mi je čtyřicet tři, ne osmnáct. Dneska nepiju, předtím jsem pil, vidím kolem sebe i poměrně zdatný, není jich mnoho, občany, kteří se zrodili z různých problémových skupin. Dřív jsem je neviděl, dřív moje zkušenost byla jedna jediná, a to negativní, a to velmi.

Začínáme být národem služeb a montoven pro cizí fabriky, ale málo toho sami produkujeme

Já se nepletu do politiky. Proto nechci, abych vypadal jako vůdce, a musím si dávat větší pozor, abych mluvil v infinitivech. Když něco říkám, tak padají slova jako tvořit, milovat, pracovat, nezávidět si, přát si….

To, že je někdo silný neznamená, že je zlý. To, že je někdo silný, neznamená, že je to útočník. To nemá rovnítko.

Skupina Orlík nebyla rasistická. Jestli někdo nazývá třeba Davida Matáska rasistou, tak je šílenec.

Učíte se bojovat, abyste se mohli bránit, bránit jiné. A bránit a útočit, to je obrovský rozdíl.

Proto rozhovory nedělám rád: pakliže s nevyjádřím obratně, tak budu přistižen.

Ne, my nejsme příklad multikultury. Moje žena přišla jako cizinka do této země a přijala naše zákony., kulturu, pravidla, zvyklosti a celý ten národ. Je sice Němka, ale žije jako Češka. To znamená, že jsme sice multikulturní, ale česká rodina.

Moje žena kope za naši vlast, kope za naši zem. Nechce tady žádné podpory. Ona, Němka, mě podporuje v tom, abych ty, kteří to chtějí slyšet, podpořil v národním cítění.

Demagog určitě nejsem, protože jsem ochoten přijmout jakýkoliv argument, který je rozumný.

Cíl mé hry: Bavit se životem do posledního dechu. A až si mě někde na ulici splete dav anarchistů s nacistou a práskne mi dlažební kostku na hlavu, tak se přitom ještě usmívat.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se