« Úvod | Veronika Žilková »

Vlasta Chramostová-20 let jsem šla jinudy a jinam


Ve své první knize jste podle svých slov udala sama sebe, když všichni udávali ty druhé – co provedete ve druhé knize svých pamětí?

Když tohle na sebe řeknete, je to jako byste pustila psy a vlky, ale to je věc povahy a duše. Žádný soud vám to nedá, jeto velmi intimní, musíte se sama vyrovnat se sebou. Předpokládala jsem, že to taky pomůže společnosti-když to řeknu takhle pateticky – abych byla ještě k užitku.

Je to vaše vrozená slušnost, že nechcete mluvit o svém okolí. Jen připomínám otázku: Jak si vysvětlujete, že to nikdo jiný neudělal:

Nebudu neslušná ani teď, je to velmi těžké. I z dnešní vyhlídkové věže 85 let říkám, že to člověk může udělat ¨jen tehdy, když kromě svého osobního selhání nemá pocit viny za to, že někomu ublížil. Je to, jako když vám umře někdo hodně blízký. Vy ho musíte nechat umřít, abyste se mohla zotavit.

Nebylo vám líto, že trápíte sama sebe, protože jinak nemůžete, zatímco mnozí jiní se v klidu vezou s pytlem hříchů na zádech?

Podívejte, já už to zažila v šedesátém osmém. Tam jsem předpokládala u tolika přátel jiných lidí,že mají tytéž názory, co mám já, a pak mi jeden přítel řekl, že oni se chovali jako herci a já ne. Protože herectví je velmi závislá profese, a když to člověk velmi miluje ….. prostě tehdy jsem čekala, že nás bude víc. Teď už ne. Ať si člověk sebevíc namlouvá, že už něco ví, pak může zjistit, jak moc se mýlil. A ono zjistit, že jste byla blbec, není příjemné, když si to opravdu připustíte.

Pak nutně musí přijít pokora, ne?

No, tak já nevím, o mně si někdo nemyslí, že jsem pokorná. Ale to se mýlí. Protože ta pokora spočívá právě v tom, že jsem to řekla.

U mě to tak vůbec není, já to udělala ze strachu.

V roce 1991, kdy se vaše jméno dostalo do seznamů spolupracovníků StB, jste podled vlastních slov byla na sebevraždu – akutní první pomoc jste si dala sama?

Dal mi ji můj muž. Jsme spolu 50 let a jsme taková atypická dvojka. Byl nemilosrdný: Tak podepsala jsi to? No, podepsala. Ale hned napoprvé jsem to zvorala, aby pochopili, že takového člověka nemůžou nikdy potřebovat. Skončila jsem pro neschopnost a radovala jsem se, že jsem jako Švejk. Já už jsem to vygumovala ze své mysli, pro mne to už nemělo význam.

Jaké byly reakce lidí, na kterých vám záleželo?

Ani jeden mne z ničeho nepodezíral, protože věděli jak, jsem se chovala.

A útoky zvenku?

Nevím,. Já vám na to vlastně neumím odpovědět. Byla jsem zdrcená sama za sebe. Zjistila jsem, že je to ten Mefisto. Že je to neodvolatelné a budu s tím muset žít až do smrti. S touhle skvrnou, kterou jsem měla už dávno vygumovanou. A vyrovnávám se s tím právě psaním, proto pracuji na druhé knize pamětí. Stejná témata, ale z pohledu mých návratů.

Kdo vás z pohledu návratů nejvíc zklamal?

Musím říct zase tvrdou věc a zase proti sobě: ty seš blbec, že sis myslela, že to půjde lépe a rychleji.

Kdybyste měla moc jednu věc za posledních dvacet let změnit, co by to bylo?

… lidi zacinkali klíči a mysleli si, že všechno bude jinak. A ono bylo všechno jinak v nich. Za těch dvacet předchozích let zamrzli. Nechtějte po mně teď víc - už mnohé mám napsané, vím, jak to bude, ale hledám správný tón… aby to byla pravda a přitom abych neubližovala. A když nenapíšu jména, tak si to lidé nedomyslí, praví můj muž.


Já vždycky říkám: to je nám dobře, nikdo nás nezavřel a můžeme jet, kam chci, a nemůžu-li, je to kvůli endoprotéze a strojku na srdci. Vystupuju v Národním a píši, co chci, do své knihy. Tak o tomto není sporu. A současně se sebou nelíbím: vidím ty opakující se krávoviny. Máme piráty jako za Alžběty anglické, války ….

Vidím svět, ten svět. A doma jsem taky nešťastná. Jsem depresivní člověk, ale já se z toho vždycky nějako dostanu.

Chci, abychom posuzovali lidi. A dneska mě trápí to, že lidé, kteří jsou i předkládáni jako vůdčí osobnosti, se mi lidsky ničím nestávají věrohodnými. Prostě dělají takové ty normální lidské podrazy, které se nedělají.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se