« Úvod | Veronika Žilková »

Prsatý muž a zloděj příběhů - Josef Formánek


Co všechno je člověk schopen udělat, aby dosáhl svého? Zradit nebo dokonce zabít? Ale, zničit sám sebe? Znám člověka, který toho schopný byl. Plazil se bahnem pralesa až do horečnatého zapomnění. Pomohl mu mentawajský šaman a dal mu radu: NECH PŘIJÍT ZLO A MLUV S NIM.

Nejde utéct před problémy, jdou s námi. Musíte se usmířit sami se sebou, nebo umřít.

Co na čele napsáno, to jednou oči uvidí.

Konečně mu došlo, že je na této zemi opravdu jen na návštěvě, že je jen poutník od východu k západu slunce, že jednou zmizí a už nikdy nebude, že každý den by měl dělat to, co by si přál v den své smrti. Odpouštět, milovat a těšit se ze všeho, aby jednou v očích neměl strach, ale zvláštní sílu jako jeho babička.

Lidská bytost by měla mít ráda svůj život, své tělo, jinak se v něm duši přestane líbit a odejde. A když duše bloudí bezcílně po obloze, u řeky, nebo v pralese, může do těla vstoupit zlý duch.

Nedělej si nepřítele z toho, koho sílu nemáš.

Nemáš a ani nikdy nenajdeš jistotu. V životě pořád jenom tápeme.

V desateru chybí jedenácté: Miluj sám sebe.

Jste jako víno, jen pod tlakem, když jste drceni, vypouštíte ze sebe to nejlepší.

Všechno má svůj čas. Jsi jen cesta. Kdybych věděl kam vede, jaký by měla má existence smysl. Ta krajina okolo cesty je hrozně krátká. Smrt je jen brána pro cestu.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se