« Úvod | Eleanor Moran - Až moc... »

Zdeněk Svěrák


Opisuji si jména z náhrobků a nechávám je zase ožít. Jména musí být uvěřitelná, taková, která najdete v telefonním seznamu. Tak se mi stalo, že mi jeden pán, jenž prodával v Domě sportu lyže, povídá: „ani se neptejte, jak se jmenuju. Dost jste mě poškodili.“ Byl to Hujer. Nejspíš s tím jménem hodně zkusil. Ale naše asi nejslavnější postave je Hliník. Přestože nikdo netuší jak vypadá, a víme o něm jen to, že se odstěhoval do Humpolce. A on má v Humpolci pomník a muzeum. Tenhle národ má neuvěřitelný smysl pro absurditu.

Časem jsme pochopili, že se člověk nesmí stydět vyslovit i tu největší stupiditu nebo sebepubertálnější vtip, protože na základě toho může kolegu napadnout něco lepšího., Láďa to formuloval tak, že práce ve dvojici síly nesčítá, ale násobí. On byl holt matematik.

A pak jsem si uvědomili, že život má přece víc poloh a každé anekdoty si vážíte víc, když vám zapadne do špatného dne. Prostě že na pozadí neštěstí štěstí vždycky víc vynikne. Proto jsme tu legraci začali vyvažovat smutnými a dojemnými motivy, díky tomu snad byly naše filmy pravdivější.

Ano, herec, který není jednoznačný komik, dá komedii jiný rozměr.

Když se zaobíráte humorem, tak anekdoty sbíráte jako ukázkové vzorky úspornosti.
Tenhle vtip mám ze včerejška: žába se ptá žirafy: jaký to je mít tak dlouhej krk? Bezvadný! Jednak dosáhnu na listy až nahoře na stromě. A pak, jak ta potrava tak dlouho klouže tím krkem, tak máš z jídla dlouhou rozkoš. A nejen z potravy, ale i z nápojů. Když se napiju, tak mě to dlouho chladí v krku. A žába říká: a už jsi někdy blila?
Takový já mám rád, se stručnou pointou.



Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se