« Úvod | Eleanor Moran - Až moc... »

Hledání? Smíření? ..... Zmatek .....


Fikce – sen ?!

Šla jsem tou dlouhou ulicí, kterou tak důvěrně znám a přitom je stále jiná a stále nová, šla jsem a vzpomínala, šla a plakala, šla a smála se, šla a vzdychala, šla a koukala, šla a neviděla…. a vy jste se mně zeptali kam jdu, a proč….. a já hledala odpověď, hledala a pátrala a nenacházela…. proč jsem na té cestě, co tu hledám, proč tu jdu….. nevím, nevím. A proč se mě ptáte? Jakto, že mně vidíte, a já vás jen tuším? Jak spolu vlastně mluvíme? A pak jsem si vzpomněla, že tu vlastně hledám vás a nemůžu najít, nemůžu potkat. Jakto, že nevidím???
Ta cesta byla tak dlouhá, tak vyčerpávající a já cíle nedošla….. já to asi vzdala, vzdala brzy, tak nějak uprostřed……..


Bojím se žít,
bojím se snít,
bojím se odejít.

Bojím se spát,
bojím se smát,
bojím se rvát.

Nechci být trapná,
nechci být špatná,

nechci být sama,
nechci být s váma,

nechci se vrátit,
nechci nic tratit

Rozume, bože, kde jsi ??????




Kdy jsem byla šťastná?
Tu chvíli zamilovanosti, tu chvíli hrdosti, tu chvíli mateřství….
Všechno jen chvíle….. žádné dlouhé trvání, vzpomínky kusé……
dávno všechno pryč…..

Kdy jsem byla smutná?
celý život

Kdy jsem byla odpovědná?
v těch chvílích hrdosti, v těch chvílích mateřství,
v celém tom smutku


Kdy jsem byla veselá?
v těch chvílích předstírání,
v těch chvílích podroušení…..
už dál vzpomínat nechci…


Kdy jsem byla dokonalá?
nikdy,
nebo snad jen ve snech..


Kdy jsem byla krásná?
nikdy,
nebo snad jen potmě…
nepamatuji ty chvíle….


Kdy jsem byla hodná?
podle úhlu pohledu,
dle mého dost často…
dle jiných….. málo


Kdy jsem byla vtipná?
dle kvality společnosti,
nebo dle kvantity požitého alkoholu…


Kdy jsem byla pracovitá?
snad vždycky,
vždycky, když to bylo nutné,… potřebné…


Kdy jsem byla důležitá?
když jsem si to myslela


Kdy jsem byla zamilovaná?
jak kdy a jak do koho,
tuhle otázku prostě nezodpovím,,,,
to je moje tajemství….


Koho mám ráda?
své rodiče, a své děti a svá vnoučata,
a všechny ostatní mé blízké

Koho nemám ráda?
sebe

Koho nenávídím?
hlupáky, opilce, komunisty

Komu dokážu odpustit?
všem svým blízkým

Po kom se mi stýská?
(to je tedy rána pod pás)
po mém tatínkovi, a po mé přítelkyni...
to jsou ti dva, které už nikdy neuvidím…..
bohužel, je to pořád šílené a moc to bolí,
ale pak se mi moc stýská po mamince,
a po mých dětech, které už nevídám tak často,
a pak po mých vnoučátkách……
prostě život je v poslední době jen o tom stýskání…


Kdo vlastně jsem?
totálně obyčejná ženská, bez kapky elegance, šarmu a krásy,
která se plácá životem s batohem mindráků.

Možná dobrá hostitelka, kuchařka, utěšitelka, uklízečka.....,
na kterou se dají nahrnout trable.

Snad taky bojovnice,
která to prostě ještě přece jen nechce vzdát .....









Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se