« Úvod | Všechno není zapomenut... »

Stanislav Zindulka

Je lepší se utahat než zrezivět

Jsem vždycky úplně konsternován, když slyším – a vím, že současná situace není úplně růžová, a vím, že lidi mají nárok remcat a chtěj to změnit, já taky – že za komunistů bylo lépe, tak tam tu chuť mám. Nechápu, lidé, kteří to říkají, ztratili nejen soudnost, ale i zásadní etiku.

Kdybych ve své ženě neměl tu oporu, kterou jsem měl, spoustu věcí bych neustál

Mám zaměstnání velmi těžké, konfliktní, které přináší těžké krize. A člověk k němu potřebuje lít zázemí, mít za kým se vrátit a s kým se poradit. Je to zaměstnání trošku psychiatrické. Měl jsem vždy kde se zahojit.

Jsem optimista, musím něčemu věřit, jinak bych nemohl existovat. Ale když se přede mne postaví překážka a vím, že za ní je nějaký cíl, na který musím dosáhnout, tak se o to rvu. Ale rvu se tak, abych nepoškodil nikoho jiného.

Myslím, že mé zbraně jsou pevná vůle, houževnatost a vždycky nějaká ta spodní víra. Věřím kumštu. Vždycky člověk nevyhraje, ale když se rvete poctivě, nikdy vás to nezradí.

Měl jsem v životě takové ošklivé období, po osmašedesátém roce, kdy se mi spousta věcí rozsypala. Najednou jsem načas ztratil svůj optimismus a zcela mne spolkl pesimismus. Měl jsem existenční potíže, musel jsem pustit zaměstnání mimo divadlo, které mě strašně bavilo, a to byla pedagogická práce na konzervatoři v Brně. A bylo to takové období, kdy jsem měl hodně blízko ke skleničce. Ale když se to začalo rozjíždět, pochopil jsem, že bych tak ztratil všecko, a znovu se ukázalo to zázemí, které mi pomohlo. Bylo to dlouhé období proher, ale pak přišla výhra, když jsem to zvládl.

Když je člověk přesvědčen, že má pravdu, tak to hájí, a když je to nutné, jde do konfliktu. Tomu se nevyhnete. A bohužel to bývaly konflikty politické, kdy člověk nemůže ustoupit. Najednou se třeba dostanete do sporu s člověkem, se kterým jste si celý život rozuměl, a vy najednou vidíte, že ten člověk uhnul, že jde špatnou cestou a je to nebezpečné. Tam musíte jít do konfliktu, tam nelze uhnout.


Vždycky jsem se vyjadřoval přes kumšt a věřím jeho síle.

Některé věci člověk hrozně rád zasune v paměti, a když se mu to vrátí, má neklidné noci. Jsme zhejčkaní, pořád si stěžujeme a přitom všechno, pokud jde o hmotné věci, máme.

Když člověk přijde domů, pořád je plný energie a těžko usíná. Ale bývám unavený druhý den ráno, Když se vzbudím, mám pocit, že jsem prázdný.



Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se