« Úvod | Veronika Žilková »

Deník alkoholičky - Zuzana Peterová


Motto:
Vše, co na světě spatříš, všechno, co na světě existuje,
vše je zde od toho,
aby tě podrobilo zkoušce svobodné volby….
Rabi Nachman z Braclavi


Kdyby slova uměla dloubnout přímo pod žebro, tak teď bych bolestí syčela. Protože ale slova dloubají do srdce, cítila jsem slzy na tvářích.

Najednou ze mě byla malá holka, s brašničkou na zádech a copama s mašlí, která dostala od paní učitelky příšerně vynadáno.
Pořádný přímý lok z lahve mi kolena zase usadil hezky zpátky tam kam patří. Už se netřásly a já zjistila, že je mi dobře. Malá provinilá školačka se vypařila a já zase fungovala.

Slídilové nemají nikdy jistotu.

Jenomže nám taky nikdo neřekl, že když jsme na mateřský, tak pes po nás neštěkne. Moji kolegové mě už neznají, kamarádky z dřívějška, za svobodna, zrovna tak ne. Chodí si na diskotéku, do kina, flámují jak jen je napadne. Zato my jsme vyřízený, protože máme mimina. Jsme nepoužitelný. Není s námi sranda – to mi nedávno řekla jedna z nich. A víš proč? Byla jsem sní na kafi a ona pořád mlela o tom, jestli si dám proužky tmavohnědé nebo blonďaté. Když se mně zeptala, co si o tom myslím, já úplně bez souvislosti odpověděla, že má moje dítě třetí den řidší stoličku a dělá se mu vyrážka na zadku.

Pohromy nepřicházejí po jedné, ale epidemicky. Ještě ráno jsem si div nezpívala, měla jsem totiž krásnou vyhlídku volného odpoledne pro sebe. Představovala jsem si jak sedím u kadeřnice a možná ještě stihnu kosmetiku. Honza si měl totiž vybrat náhradní volno za ty stovky přesčasů. V duchu jsem se těšila, jak si užije aspoň TROCHU TOHO MATEŘSKÉHO VOLNA A SNAD I POCHOPÍ, JAKÁ JE TO DŘINA. a VŮBEC – TEN, KDO VYMYSLEL TERMÍN MATEŘSKÁ DOVOLENÁ BY SI ZASLOUŽIL NEJDŘÍV SI TU DOVOLENOU OPRAVDU PROŽÍT, A PAK BY VIDĚL.

Než jsem se vzpamatovala, byla půl flašky pryč. Dám si ještě jednoho panáka, pro jistotu, abych to všechno v klidu přežila, a pak půjdeme ven. Sice uvidím samé páry, jak se vedou za ruku, nebo společně tlačí kočárek, ale to mi už nebude vadit. A kdyby přece jenom náhodou – nějaké hospody budou určitě otevřené. Stačí vhodně zaparkovat kočár a natankovat fernetové palivo. Na večer ho bude hodně potřeba – tchýně zrovna nepatří k líbezným návštěvám.

Jaké štěstí, že mám ještě tak malé dítě. Nic nechápe a hlavně – nic nemůže prozradit.

Popadl mě strach. Vždyť já jsem teď celou řadu týdnů a měsíců přežila s úsměvem jen díky flašce. Pocit, že když budu potřebovat, je tady se mnou, dodával mi sílu. Teď jsem sama……

Kdybych teď měla v sobě svého ranního probouzecího panáka, tetinu nehoráznost bych vydržela a ještě bych na i usmála. Jenomže bez něj to bylo horší.

Začnu nový život. Stanu se opravdovou matkou na mateřské dovolené. Budu se výhradně zabývat zdravým vyvářením pro Péťu a jeho výchovou. Čas si najdu i pro Honzu a obrním se velkou trpělivostí. Konec s výčitkami, které bych pak musela zalít panákem, abych se uklidnila.

Ráno jsem se probudila s výčitkami svědomí. Moje předsevzetí, že nebudu pít, bylo v tahu. Proč jsem to vlastně udělala? Vzpomínala jsem na včerejšek. Tak krásně to dopoledne vypadalo. Přežila jsem i vyplivnutý banán, i poblinkanou ohrádku. Co mě vlastně nejvíc zničilo? Ty jedovatý poznámky maminek? nebo Honzův telefonát? Těžko říct. Každopádně jsem i teď cítila, jak jsem nešťastná. Bez pochopení okolí, A tak strašně sama. Jaký je to paradox – s miminem a osamělá … Smutná … Takhle jsem si štěstí rodiny nikdy nepředstavovala.

Já ale piju jen abych byla fit a přežila všechny ty mateřské sladké povinnosti. Zkus někdy celé dny starat se o mrně a domácnost a přitom nanejvýš pohovořit s matkami stejně zaměstnanými. Vždyť ostatní holky ani ten blbý telefon nezvednou a nezeptají se, co dělám. Když jsi doma s malým dítětem, přestaneš být pro ostatní zajímavá.

Najednou z flašky přestalo téct. To není možný, copak jsem ji už do sebe celou vpravila? Podívala jsem se proti světlu lustru. Bylo to tak! Ani slza nezůstala.

Nemohla jsem usnout. Srdce mi bušilo, potila jsem se jako při chřipce, třáslo se celé moje tělo. Asi jsem se doopravdy opila. Jedla jsem dnes vůbec něco? Vstala jsem a došourala jsem se do kuchyně. Na stole ležely housky. Začala jsem si ulamovat a těžce žvýkat. Vtom se mi zamotala hlava a já se tak tak stačila trefit do dřezu….


Probudila mě příšerná žízeň. Kde to jsem? Rozhlédla jsem se. Na chalupě! Jak jsem se tady ocitla?

Včera jsem to asi fakt přehnala, ale nemohla jsem si pomoct. Cítím se často tak opuštěná, bez pochopení druhých. Mateřská dovolená je někdy nad mé síly. Copak se opravdu musí celý život tak najednou změnit, když přijde mimino? Jak tohle přežít a neselhat?

Zamyslela jsem se. Je to asi tím, abych si ten dobrý pocit udržela i dál. Stach, že ze mě alkohol vyprchá a já se začnu potácet v ponurých myšlenkách matky na mateřské= vedl mou chuť k dalšímu panáku. Kdyby tak existoval kouzelný skřítek a dobrou náladu po jednom, maximálně dvou panácích udržel celý den! To bych byla vlastně skoro abstinent.

Samoobsluhy se naštěstí od sebe moc neliší – ať jsou na malém městě nebo ve velkém, flašky s alkoholem vždycky najdu až na konci prodejny, což je pro mě příjemné v tom, že do košíku naláduji všechno možné a teprve nakonec mou tajnou drogu. Všichni, kteří mi civí do košíku, co nakupuji, alespoň vidí, že mám hlavně všechno možné za povinnosti a teprve nakonec ten chlast.

Ráno se mi těžce vstávalo, jako už ostatně v poslední době pokaždé, a tak jsem si musela dát svoje užívání, fernetovou meducínu.

Najednou na m padl děsný smutek. Jak to vlastně žiju? Vždyť já se umím volně pohybovat jenom za předpokladu, že je doma dostupná lahvinka. V mém mozku není nic jiného, než otázka, jak si opatřit další a navíc kam ji šikovně schovat.
A moji známí a přítelkyně? Nikoho nemám, všichni zmizeli, jen známí z hospody jsou tady. S nimi si jedině rozumím, protože pijou jako já. Dřív jsem tyhle lidi přehlížela, jako by neexistovali. A dnes? Komunikuji právě jedině s takovými. A dokonce jsou mi v tom chlastu oporou. Vždyť já jsem opravdu závislá na alkoholu.

Můj milenec … Půjdu tam, kam on chce, miluji ho bez výhrad… Je to on, kdo určuje moje radosti, smutky, mou cestu….

Jedním to totiž u mě začalo a končilo to jednou – celou flaškou denně.









Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se