« Úvod | Jiří Březina - Poledni... »

Bára Hrzánová


Nebrat sám sebe příliš vážně, to je pro mě základní věc. Vážně se mají dělat jen věci, které jsou toho hodné.

Já byla vždycky hrozně zvědavá. Takže když nám soudružka ve kole vyprávěla, jak Mácha v Máji opěvuje naši krásnou socialistickou vlast, samozřejmě nenapadlo nic lepšího než se zeptat, jak to v tom 19. století věděl. Soudružka dostala záchvat. Až mnohem později jsem si uvědomila, že je vlastně v pořádku, když mě ty soudružky neměly rády. Nesmyslná ideologie nás prostě postavila proti sobě.

Je strašná chyba, že po pádu komunismu nebyl nikdo pořádně potrestán. No, ty staré komunisty bych asi do vězení nezavírala …. i když, ale jo – zavírala! Aspoň na chvilku. Jakýpak copak.

Kontinuita komunistického právního řádu nebyla nikdy zpochybněna. Viníci té doby jsou prakticky neodsouditelní, akorát se nám smějou do tváře. Dneska jsme tak daleko, že komunisti v televizi citují Masaryka!

Jak to, že se komunisté dál pohybují mezi slušnými lidmi a dokola opakují své lži o tom, jak jsou jedinou demokratickou stranou? Vždyť to není pravda! Komunistické stanovy jsou se vším tím třídním bojem, násilným převzetím moci a soukromého majetku stanovami teroristické organizace. To je všechno, na čem demokratická společnost absolutně nemůže fungovat. Ničeho z toho se nezřekli. Máme nějaký zákon o zákazu používání komunistických symbolů, tak i řekněte, kdy se používá? Když se na daních spletete o dvacet korun, tak za deset let půjdete sedět, protože už ty peníze nikdy nesplatíte. A oni se klidně na svých demonstracích otevřeně hlásí ke komunistickým hrdinům… Bohužel, za tenhle problém může sametová revoluce.

Bojím se toho, že jakmile se ke slovu dostane dav, vylézají na povrch ta nejspodnější zasunutá zvířátka, co nás zevnitř ohlodávají. Někdy stačí krůček a může nastat průšvih.

Je zle. Mám strach. Soudruh Putin byl vrchním velitelem KGB, tak co to asi bude za člověka? Už zase je vidět, že když se široká ruská duše začne rozlévat, tak brzo můžeme mít problém se nadechnout.

V mých očích je Rusko prokletou zemí. Šťastní nebyli vlastně nikdy. Nejdřív car, pak brutální revoluce, stalinské represe. A teď skočili do nějakého podivného kapitalismu drženého státní mocí. Rusové jsou vlastně nebozí chudáci. Svobodná duše individualismu, kterou známe ze západní Evropy, u nich neměla nárok se dovyvinout. Rusko jedná stále na základě společné duše. Jeho lidé jsou zvyklí trpět, trpět a trpět.

Víte sami, jak to s tou slušností v téhle zemi dopadlo. To už je taková moje vada – mívám zato, že všichni vidí situace úplně stejně jako já. Nevidím holt za roh.

Zatím na sobě pozoruju, že dětinštím. Většinou mě u toho nachytá syn. Což je hezký – dřív jsem o něho pečovala já, teď už na mě dává pozor on.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se