« Úvod | Lucie Bílá - Teď už to... »

Heda Čechová – MF Dnes duben 2018



Některé těžké chvíle bych nezažila, ale jistě by přišly jiné.
Myslím, že mám ta životní dramata napsaná v osudu.

Když syn zemřel, psaní pro mě zafungovalo jako určitá terapie.
Čas nic nezahladí. Ani dnes se s jeho smrtí nemůžu vyrovnat. Tady na prsou mám takovou černou bolestivou díru.

V mém životě to bylo nahoru a dolu. Jsem asi silná. I vnoučata to říkají, že babička všechno vydrží.

Dodneška jsem se nedokázala vyplakat. Uvnitř jsem jako kamenná.

Jak ráda bych tu smrt vzala za něj, aby on tu zůstal. Naštěstí se umím ovládat. Naučila jsem se brát věci takové jaké jsou.

Nejsem znechucená, ani překvapená, protože do toho vidím. Ale uvažte, bude mi devadesát a už mě spousta věci unavuje, nepotřebuju pořád něco analyzovat, ani se k něčemu vyjadřovat. Život mě zocelil, dovedu si věci zdůvodnit, to stačí. Myslím, že někdo musí náš život nějak řídit. Mám ten pocit několikrát ověřený, když se mi stávaly různé věci. Synova smrt nikomu, kdo je nad námi, odpustit nemůžu.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se