« Úvod | Jiří Březina - Poledni... »

Jiří Březina - Promlčení




Lidská mysl má tendenci slučovat a systematizovat náhodné jevy. Na základě této shody začíná mozek vytvářet další spojení, hledá systém tam, kde je jenom chaos.

Lidská mysl si musí vytvořit odstup, pomalu odbourat všechny ty úzkosti a nepohodlí, aby si nakonec vytvořila idealizovaný obraz minulosti. Po dvaceti letech jsou i ty nejnepříjemnější vzpomínky rozostřené, hrany obroušené a obrazy protkané slunečními paprsky ztraceného mládí. Ale to je jen iluze.

Lidé si na začátku nastaví určitý způsob vnímání a jen ztěžka z něho ustupují. Když tvé chování odpovídá jejich představě, nepřemýšlejí o tom, Když uděláš něco, co té představě nevyhovuje, najdou si podvědomě důvod, proč tomu tak není a pokračují dál.

Nevíme co dělal předtím, než dorazil sem, a víme jen málo o tom, co dělal potom. A kolik takových zrůd bylo? Kolik lidí využilo toho zlomu, bezvládí, bezpráví, aby uplatnili svou moc nad slabšími tím nejhorším způsobem? V takových chvílích se pozná lidství. Ta zrůda je v každém z nás. Jde o to, abychom ji udrželi na řetězu. Velká část lidí v takové zkoušce selže a nezáleží na řeči, kterou mluví. Doba z lidí vykřesala to nejhorší.




Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se