« Úvod | Veronika Žilková »

Hořkost


Divíte se jí? Spíš byste se měli snažit ji pochopit, byť ona sama tomu vůbec nerozuměla, snad ani dnes si není jistá, co se vlastně stalo, stávalo …..
Tenkrát ještě byli rodiče a vůbec všichni dospělí autoritou těm malým a hloupým. I ona to tak měla nastavené a i když měla pochyby, věřila, poslouchala… neuměla jinak, nebyla naučena jinak…..
Rodinný model byl nedotknutelný, tak to prostě bylo, o tom se nediskutovalo. A hlavně se to nikomu venku neříkalo, to by byla přece ostuda.
Probudila se uprostřed noci a šmátrala po ruce tety, se kterou spala v jedné posteli, měla ji ráda, teta byla z města a přivážela vždy o víkendu do jejich domácnosti vzruch, smích. Byla tak bezstarostná, svobodná, veselá…
Ale dotkla se zpocené ruky svého táty, který tak divně funěl…, otevřela pomalu oči a našla i tetu, ležela pod tátou a taky divně mručela a oba se nějak zvláštně rytmicky pohybovali…. Nechápala, co se děje, co to znamená, jen jakýsi vnitřní hlas jí přikázal, aby byla zticha, nic neříkala a dělala dál, že spí. Oni si jí nevšímali. Neví, jak dlouho to trvalo, snad věčnost a ona vydržela celou tu dobu předstírat hluboký spánek, ani se nepohnula. Nemohla usnout ani když skončili, a tak vyslechla i jejich další rozhovor, spíš jen útržky, nebyla schopna pořádně vnímat, byla tak rozčílená, zklamaná, nešťastná, překvapená…..
Neboj, ona spí, nic neslyšela….. a co jsme dělali špatného?, nic špatného jsme nedělali….
Byť tomu úplně nerozuměla, jedno věděla jistě, právě se jí zhroutily ideály, najednou dospěla a bylo jí jasné, že jejich rodina už nikdy nebude taková, jako dosud…


Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se