« Úvod | Všechno není zapomenut... »

Máňa

Sousedka na ubytovně, kterou jsem přes dvacet let neviděla. Ani mi vlastně nějak neutkvěla v paměti. Znala jsem jejího bratra Pepu, s tím jsme se ještě léta po změně bydliště stýkali. Ale Máňa? Tenkrát byla vdaná za Viktora, měli malou dceru a to bylo vše co jsem věděla. A najednou vchází do dveří. Kdybych nevěděla, že má přijít, rozhodně bych ji nepoznala. Zvláštní večer, vzpomínaly jsme na staré časy, na staré známé. Vykládala jak je nemocná a že by neměla pít, což ale celkem v klidu porušovala a pila jak nezavřená. Nemohlo to dopadnout jinak než to dopadlo.
Bohužel přišla ještě několikrát a skoro vždy se opila, byla nepříjemná na ostatní spolusedící a hlavně jsem se jí potom nemohla zbavit. Vždy jsem si říkala, že jsem na ní připravená, že ji prostě v určité době přestanu nalévat a ona snad pochopí, že má dost a odejde. Jak jsem se mýlila, nepochopila absolutně nic.
No jo, je to prostě další nešťastná bytost, dvakrát vdaná, dodnes bydlí v jednom bytě s rozvedeným manželem a hlavně je sama. Sice tvrdí, že by už chlapa nechtěla, ale tomu se fakt nedá věřit. Líbí se jí její šéf v práci, bohužel pro ni je šťastně ženatý. Je to zvláštní, vždycky mi toho tu navypráví a já teď marně vzpomínám o čem se vlastně ty dlouhé hodiny bavíme, jsou to samé nepodstatné věci, které jaksi neutkví v paměti. Vlastně jediné co nás tak trochu spojuje, pominu-li naše bývalé bydliště, je názor na politiku. Abych pravdu řekla, dost mi to překvapuje. Ale možná je to tím, že její rodiče byli celkem movití a po sametce jim vrátili barák, takže nový režim vítá, protože na něm dost profitovala.


Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se