« Úvod | Eleanor Moran - Až moc... »

Vývoj nových odrůd vinné révy

Evropské vinice byly až do roku 1860, kdy se zde objevil škůdce révokaz (kořenová mšice) pocházející ze zámoří, osázeny výhradně původní révou révokořennou. Réva se množila vegetativně pomocí řízků, které se sázely buď přímo na trvalé stanoviště, nebo se z nich vypěstovaly pravokořenné sazenice.

Po révokazové kalamitě, v 80. letech 19. století, byla výsadba pravokořenné révy zakázána a jako obrana proti tomuto škůdci se musí réva štěpovat na odolné podnože. Dlouhodobě se také šlechtí odrůdy odolné nejen proti škůdcům či chorobám, ale i různým povětrnostním či půdním podmínkám, pocházející většinou z mezidruhového křížení. Nové odrůdy získávané novošlechtěním mohou vzniknout křížením ze semen nebo mutací.

Častou metodou je vypěstování nových jedinců ze semene. Jedinci ze semen vzniklých z volného opýlení však neskýtají mnoho nadějí na úspěch. Proto se využívá buď inzuchtu, při němž se vychovají semenáče ze samoopýlení, které se posléze vzájemně kříží, aby došlo k heteróznímu efektu, nebo se kříží přímo původní odrůdy mezi sebou. Pokud se šlechtitel snaží dosáhnout určitého stupně odolnosti, pak kříží evropské odrůdy s americkými druhy, případně s révou amurskou. V současné době se využívá nejvíce již vzniklých interspecifických odrůd, které se kříží mezi sebou.

Křížením vznikly tzv. přímoplodné hybridy. Křížením amerických druhů s druhy Vitis labrusca, které mají intenzivní jahodovou vůni, vznikly hybridy americké. Francouzské hybridy první generace se vyznačují nízkou kvalitou vína a vysokou odolností proti houbovým chorobám, případně také révokazu. Francouzské hybridy druhé generace dávají vyšší jakost vín a většinou nejsou odolné proti révokazu. V genomu francouzských hybridů je značný rozsah evropského genomu.

Na původních odrůdách je možné vyvolávat mutace a vybírat vhodné změny. Mutace může být přirozená nebo uměle vyvolaná, například pomocí radiačního ozáření, chemickými mutageny, působením magnetického pole nebo chladu. Změny se často projeví až v dalších generacích. Jen malé procento mutací je pozitivních. Výsledkem rozmnožení takových mutací je například odrůda Rulandské šedé.

Každá odrůda navíc může existovat v několika různých klonech. Jedná se o vegetativní potomstvo určité odrůdy révy vinné, které na základě fenotypových znaků a zdravotního stavu odpovídá výchozí rostlině zvolené odrůdy. Jednotlivé klony se pak mohou projevit nejen odlišnými vzhledovými charakteristikami keře révy vinné, ale také odlišnostmi výsledného vína (barva, aroma, chuť).

Pravost, výnosnost i zdraví odrůd je zajišťováno takzvaným procesem udržovacího šlechtění v jednotlivých šlechtitelských stanicích po celé České republice.

Neustálým procesem šlechtění, klonování a křížení vznikají nové a nové odrůdy. Každá odrůda révy vinné plodí hrozny, které se navzájem odlišují barvou, velikostí, složením a v neposlední řadě i chutí, která je pro odrůdu typická. Nově vzniklé odrůdy, které jsou výsledkem dlouhodobého a intenzivního šlechtění, jsou následně ověřovány.

Pokud jsou státem uznané jako vhodné pro pěstování ve vinařských oblastech České republiky, jsou zapsány do Státní odrůdové knihy. Nejnovější odrůdy do ní byly zapsány na konci roku 2004, a tak nyní čítá 42 takzvaných moštových odrůd, ze kterých se v České republice smí získávat jakostní vína. Z toho je 25 odrůd pro bílá vína a 17 pro vína červená. Kniha dále vyjmenovává odrůdy stolní, které mohou být pěstovány za účelem produkce hroznů k přímé spotřebě, a podnože, na které se u nás smí štěpovat. Odrůdy pro získávání zemských vín jsou stanoveny vyhláškou k vinařského zákonu.



Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se