« Úvod | Eleanor Moran - Až moc... »

Přepadení

Jednoho březnového odpoledne se rozrazily dveře malého obchůdku na omšelém pražském sídlišti a dovnitř vpadlo pět zakuklených osob a ta největší kukla začala řvát: dej prachy, dej peněženku...
Stála za půltem a jen zírala co se to děje a nevěřila vlastním očím, oni ji snad přepadli.... Nějak se jí to nezdálo, proboha, vždyť jsou tři hodiny odpoledne, co ode mně vlastně chtějí...... A už se dvě kukly pasují za půlt, už jsou na dotyk a vyhrožují, vždyť oni narušují její osobní prostor, to nemá ráda a tak se snaží je umravnit a žene je před půlt, kupodivu poslechnou a tu znovu slyší: dej peníze, dej peněženku...., vzhlédne a vidí, že ta největší kukla má v ruce cosi jako pistoli a ta druhá cosi jako paralyzér..., dál nechápe.....
Jednou rukou sice sahá k pokladně po slzném plynu, ale její ústa říkají: na co si to tu hrajete, co to na mně zkoušíte?
Úplně zapomněla na své neustále proklamace, že pokud by ji někdo přepadl, aby si zachránila vlastni život, radši vydá peníze, nebude se bránit, ustoupí, dá zloději, co bude chtít......
Ztratila snad pud sebezáchovy?
Ne, jen tu situaci vyhodnodila jinak, do obličeje jim díky maskám samozřejmě neviděla, jen podle postav tušila nějaké puberťáky, co se prostě koukli na akční film, či si zahráli na počítači bojovou hru a teď to jdou vyzkoušet.... prostě jen zkusit, zda to vyjde...
Její ústa dál říkají: co to na mně zkoušíte, na co si hrajete, jestli něco chcete, pěkně za půlt a povídejte...
A hlavou jí probíhá.... ne, to není pravda, je to jen pokus, pokus nějakých mláďat, ani se zatím nezačala bát, pořád asi čeká, že oni ty kukly sundají a začnou se smát, jak ji doběhli, jaký je to úžasný žert, jak jsou dobří...
Ale i tak vidí hlaveň zbraně, jejich postoje, přemítá, jestli si k ní třeba chodí kupovat zmrzliny, colu, lízátka..... neví......
A pak do ní vjede vztek a zařve: seberte se a vypadněte.....
Neví, co bude dál, ale kupodivu se nebojí....
A najednou, jako když do vrabců střelí, začínají utíkat, cestou přes dvůr sundavají kukly, běží za nimi, ale jsou maskováni keři, nevidí jim do tváře....
Vrátí se do obchodu a začne se klepat, přemýšlí, co se vlastně stalo, co se vlastně mohlo stát..... není schopna nic dělat, tak si natočí dvojku vína, vypije ho, pomůže jí to.
Přijede dodavatel se zbožím, nic mu neřekne, složí zboží a dál přemýšlí, teprve potom zavolá tomu svému a vše mu řekne, dostane vynadáno, že měla hlavně volat policii, říká proč, vždyť se mi nic nestalo, je přesvědčována, že můžou přijít znovu, nebo to zkusit jinde a s úspěchem....
Vyčkává dál, pak přijde zákazník - známý policajt, řekne mu, co se stalo a znovu se dozví, že udělala chybu, že měla zavolat policii. Přesvědčí ji, a tak s dvouhodinovým odstupem volá 158, a myslí si, že tím to skončilo. Mýlí se, naopak tím to začalo, musí zavřít krám, protože následují policejní manévry, městská policie, kriminálka, výslech, otisky prstů, odvoz, tedy její odvoz na policejní stanici, výslech do protokolu....
A jí hloupoučké se pořád v hlavě honí, že přišla o kšeft, pak ten výslech.... a hlavně neustálá varování, že to podcenila, že i když si myslí, že to byli třeba puberťáci i ti do ní mohli vrazit nůž.
Skončilo sepisování protokolu, tam se vezla policejním autem, zpátky musí MHD, prý už nemá otvírat, bude půl osmé, jenže ona má prodejní dobu do devíti a ani nestačila dát na dveře ceduli, že má zavřeno, myslí na své zákazníky, vrací se do obchodu, otevírá a tu směnu si odslouží. Snaží se nemyslet. Schovala peníze, v kase má jen pár drobných.... není ji dobře, ale vydrží.
Je tma, bojí se každého nového zákazníka, každého nového neznámého zákazníka, klepe se, ale i tak vydrží.
Konečná, zavíračka, ....uklidí, peníze schová do bot a jde domů, pořád se rozhlíží, zda na ní někde nečekají, ne, je to dobré.... došla v pořádku domů, nemůže jíst, nemůže spát.... pořád se jí to honí v hlavě, nemůže zapomenout....

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se