« Úvod | Eleanor Moran - Až moc... »

Dopravní nehoda,aneb prověření charakteru

Má čerstvý řidičák, řízení ji moc baví, jezdí pokud to jen jde, vlastní auto nemá, ale může si ho půjčit. Všichni chlapi v rodině ji chválí, jaká je dobrá, jaká je dobrá na ženskou, je hrdá, snad i namyšlená.
A je tu prosinec, Mikulášská zábava ve vedlejší vesnici. Je domluvena s partou, že tam pojede, že je tam odveze.
Jde za tátou s prosíkem, aby ji půjčil auto, ten odmítá, je namrznuto, sněží, buď doma, nikam nejezdi.
I máma se přidává, nejezdi, měla bych o tebe strach.
Nedbá toho, jde za bráchou, ten ji auto rád půjčí, na rady a prosby rodičů nedbá, je přece plnoletá, co jim je do toho.
Nakonec máma souhlasí ať jede jen do vedlejší vesnice, ale nikam dál, to ji slibuje.
Odjíždí, cestou nabírá kamarády, přijíždějí na zábavu do vedlejší vesnice. Ale je to tam mrtvé, špatná kapela, žádná sranda, nikoho to tam nebaví. Kamarád, který ji moc přitahuje vypráví o zábavě o pár kilometrů dál a žádá, aby tam s nimi popojela. Má na mysli slib mámě, váhá, ale pak nakonec odolá tlaku ostatních, naloží je do auta a jede. Všichni už jsou trochu upravení, jen ten kamarád, co sedí vedle ni je střízlivý, takový slušňák hodný dobýt každé ženské srdce, snaží se na něj dělat dojem.
Vyjedou za vesnici a najednou v té bílé vánici proti nim vyběhne červené světlo, zastaví a hle policajti. Celá osádka auta se bohatýrsky baví a dál popíjí z lahve.
Ona je celkem v klidu, nepila, nebojí se.
Policajt obejde auto, zkoukne občanku, řidičák a pak ji podá balónek, aby ho nafoukla na test alkoholu v krvi. Směje se tolik, že není schopna foukat, je okamžitě podezřelá. Musí vystoupit do té vánice, dělat dřepy, jít po čáře, vším projde, akorát ten balónek se jí podaří nafouknout až na pátý pokus. Policajti nevěřícně koukají, že je čistý. Ona dál žertuje a žádá je, aby ji ho věnovali na památku, absolutně užaslí souhlasí a dají ji tu trubičku.
Přijedou na místo určení, celou noc se báječně baví, tancují, je jim všem fajn. Opilí kamarádi dál požívají a ona se baví s tím svým, s tím neposkvrněným.
Zábava pomalu končí, musí jet domů. Naloží ty své opilce a vyráží, mezitím ještě přituhlo, a sněží čím dál tím hustěji, jede pomalu, je opatrná, nicméně v jedné prudké zatáčce řízení nezvládne a auto padá do sněhové závěje, je na boku.
Zpanikaří, tohle se stalo před týdnem jejímu kamarádovi, jen tak tak stačili z auta vylézt a auto shořelo. Začne řvát, všichni ven, bude to hořet, ti vzadu ji nevnímají, jsou už jinde, tak se jí podaří s tím svým neposkvrněným ty ostatní vytahat, hází je společně do závějí, vyhánějí je co nejdál od auta, ale má štěstí, nic nehoří, jen je cítit trochu vylitého benzínu. Jde s neposkvrněným do vesnice hledat někoho s traktorem, kdo by je z té šlamastiky vytáhl, mají několik typů, nic nevychází, každý je odmítá.
Vracejí se zpátky, ona je rozpačitá, on ji sice pomáhá, ale ona chce, aby ji třeba vzal za ruku, aby ji objal, nezajímají ji následky té pohromy, chtěla by jen teď momentálně to lidské objetí, tak to má holka smůlu, to nepřišlo.
U jejich havárie zastavuje další auto, vystupují čtyři svalovci, požádá je o pomoc, pro ně to není žádný problém, auto jí postaví na kola na silnici.
Znovu naloží ty své opilce, neposkvrněný nastoupí sám a přijedou na tu první zábavu.
Tam vyhledá svého bratra, majitele auta a žádá ho, aby se šel na to auto podívat, on na ni jen koukne, vidí její rozmazané oči, ty černé stružky od líčidel a je mu to jasné. Jen se zeptá: stalo se někomu něco? Zabila jsi někoho? Ne? Tak na to kašli a jeď domů, já se na to za světla podívám, teď mě neruš, a dál se věnuje své nové přítelkyni.
Odchází, na oči nevidí, sedá za volant, rozveze opilce i neposkvrněného do jejich domovů, nikdo ji dál nenabízí pomoc, nikdo ji nelituje.
Přijíždí domů na dvůr, pořád se jí to mele v hlavě, snaží se vystoupit z toho auta, ale nejde to.
A tu najednou někdo ťuká na okno, její dávno zatracená sousedka, kdysi kamarádka, která byla na zábavě a doslechla se, co se stalo.
Povídá: hele kašli na to, nešlo o život, takže šlo o hovno, vypadni od toho volantu, jedem na policajty, já tě tam dovezu.
Žasne, tak od té tedy pomoc nečekala. Je tak vykolejená, že ustupuje a podvoluje se.
Přijíždějí na stanici, zvoní, dlouho nikdo neotvírá, zvoní dál, čekají půl hodiny, pak konečně přiběhne rozespalá služba, odvedou ji k sepsání protokolu, okamžitě je podezřelá, znovu jí dají fouknout, nenajdou nic, ani nemohou, přece nic nepila.
Dávají ji kázání, vyšetřují.
Nastává sranda, vezmou si od ní občanku a z té vypadne kartička se sloganem. Na světě je mnoho hrozných havárií, ale nejstrašnější je srážka s blbcem.
Policajt kouká, co to znamená, zase sklopí hlavu a kajícně říká, ne to nic, to já jsem ten největší blbec.
Znovu vyšetřují, myslí si, že někoho kryje, že kryje nějakého opilého řidiče, že to bere na sebe, znovu si nechají vše vyprávět, pak asi uvěří.
Koukají na její zaměstnání, žasnou, tak ona dělá u soudu a přitom je tak nezodpovědná.
Dávají ji pokutu, štípnou blok a posílají ji domů.
Kamarádka čeká, dopraví ji domů, cestou ji znovu utěšuje, a ona najednou zírá, že prostě kamarádi, tedy ty nejlepší kamarádi nejsou ti, které za ně považovala, ale někdo jiný, o kom pochybovala, a on, resp.ona ji tak moc pomohla.
Druhý den má problém jet autobusem, bojí se, bojí se každé zatáčky…..je vyděšená.
Přichází do práce a hned přijde největší šéf a okamžitě spustí: holka zlatá, cos to v sobotu vyváděla? Cos to ztropila? Uvědomuješ si, cos vlastně mohla způsobit?
Začíná se probírat a dochází ji, že on to musí přece vědět, má na stole policejní svodky, kde se to dočetl.
Omlouvá se mu, ale proč vlastně jemu?
Je zmatená, má problém nastoupit do jakéhokoliv dopravního prostředku, pořád se bojí a bojí.
Brácha, majitel poškozeného auta to bere celkem s rezervou, táta s ní nemluví, zlobí se na ni.
Teprve po týdnu dostane odvahu a znovu sedne za volant, kupodivu se nebojí, nebojí se sama sebe, nebojí se svého dalšího selhání, bojí se jen těch druhých.
Znovu začíná jezdit, znovu ji to baví.
Překonala svůj strach, zapomněla na tehdejší horké chvíle, pochopila toho najednou tak moc. Došlo ji, kdo je přítel a kdo ne, zahodila plané naděje, začala být realistkou. Je jí dobře a ví jak půjde dál, s kým půjde dál.












Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se