« Úvod | Veronika Žilková »

První byt

Bydlela na ubytovně, zamilovala se, vdala se, otěhotněla a neměla kam jít, neměla dál kde bydlet, věděla, že jakmile nastoupí na mateřskou, musí ubytovnu opustit, hledali jakékoliv bydlení, nikde je nechtěli, všude se zalekli jejího břicha. Neměli nárok na byt, nemohli sehnat žádný podnájem a ona věděla, že musí zůstat ve městě, protože zde studuje......
Miminko se mělo narodit o prázdninách, dobrý čas.
Žádné bydlení nesehnali, tak se odstěhovala zpátky k rodičům, bylo ji moc smutno, stýskalo se jí po něm, on musel zůstat ve městě, pracoval tu a taky bydlel u rodičů.
Vídala ho jen o víkendech, když za ní přijel, nemohla se ho nabažit a pak celý další týden probrečela, brečela mu do telefonu, brečela si do polívky, brečela si do polštáře....
Máma jí říkala, holka neblbni, u nás můžeš vždy být, i s ním, i s dítětem, vždy jsi byla veselá holka a teď jsi jen hromádka nervů, koukej se sebrat, nebo budeš mít smutné a nervozní dítě..... to zabralo, snažila se vzpamatovat, snažila se myslet pozitivně...
Na víkend tentokrát jela ona za ním, do města. On byl vedoucím cukrárny, tak s ním dva dny prodávala, udělali pistaciovou zmrzlinu, kterou ona nikdy neměla ráda, ale najednou ji moc chutnala, jedla ji celý den, bylo jí tak krásně....
Ale pak se stejně musela vrátit, na nádraží si koupila třešně, sice je měli doma na stromě, ale máma jí je zakázala jíst, že jsou od silnice samé olovo, no a ona si je koupila teď u stánku a tak neumyté je cestou snědla, moc jí chutnaly.
Druhý den ji bylo nějak těžko, nikomu nic neříkala a ještě dovezla mámu a švagrovou na chatu a celý den trhaly borůvky.
Bylo jí čím dál tím hůř, myslela si, že je to z té zmrzliny, nebo z třešní, ale bylo to jinak......
Když konečně pochopila, sbalila se a zavolala si sanitku. Ještě na odchodu uklidňovala svoje rozechvělé rodiče, že je vše v pořádku....
Porodila..... byla šťastná, na zlé zapomněla, nevnímala bolest.....
Vrátila se k rodičům, miminko bylo nádherné, užívala si to, nestíhala myslet na starosti, na bydlení...... nic neřešila, jen se starala o ten svůj poklad.
Tatínek přijel, snad by ji samou láskou snědl..... krásné chvíle.
Ale čekala realita, kde bude bydlet? Čas se nachyluje.... prázdniny skončí, a co dál?
Tatínek ve městě dál hledal byt pro svou milovanou rodinku, dával inzeráty, odpovídal na nabídky, rozhazoval sítě..... a pořád nic.
Nakonec za ním přišel člověk z baráku, kde byla cukrárna s tím, že tam nahoře, na pavlači je volný byt, už tam dlouho nikdo nebydlí. Tak si podal na úřad žádost a mezitím ten byt začal dávat dohromady - podlahy, malování, voda, elektřina......
Moc se snažil a tak jí koncem prázdnin na její narozeniny přivezl klíč od nového bytu. Byla dojatá, byla užaslá.... byla šťastná....
Sbalila sebe a miminko a jela do města.
Přivítal ji čistý byt, malinký 15 m2, kde byla jen postel a postýlka. Nevadilo ji to, hlavně, že budou spolu.
Začali budovat kuchyň a než bylo hotovo, měla v jedné krabici potraviny a v druhé nádobí, stačilo to.
Pak si nastěhovali nábytek, pračku, dostavěli kuchyň, sehnali stůl a 3 židle, víc se jich tam nevešlo, ale žili, bydleli....
Ani celá její výbava se tam nevešla, ani celý komplet nábytku se tam nevešel, zatím měli zbytek uskladněný u rodičů, nevadilo jim to.....
No a ta postel byla taky jen jedna, žádné letiště......prostě jedno lůžko.... říkala si, že by to přála všem rozhádaným dvojícím..... tam se prostě nedalo se odtahovat....
Bydleli tam necelý rok a madam domovní důvěrnice je naprášila na úřad, že tam bydlí načerno, byť oni normálně platili elektřinu, plyn, dokonce i ten nájem posílali, ale ten jim zase vraceli.
Přišlo jednání na úřadě, byli napadáni, byli odsuzováni, nic nepomáhal argument, že ten byt byl 5 let volný, oni ho dali do pořádku, oni chtějí platit nájem, to úředníky nezajímalo.
Chtěli je vystěhovat, říkali, že na žádný dekret nemají nárok a jestli nemají kam jít, dítě jim dají do dětského domova, věci do skladu a oni ať si spí třeba pod mostem, to nikoho nezajímalo.
Proti každému rozhodnutí se odvolávali, psali stížnosti kam se dalo, snažili se získat čas.....
Nakonec jejich úsilí přineslo výsledky, přišlo jim exekuční rozhodnutí, že je vystěhují, ale oni týden před tím sehnali služební byt a okamžitě se přestěhovali.
Ale to už je jiná kapitola.


Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se