« Úvod | Všechno není zapomenut... »

Třetí byt

Prohlédli si byt, byl celkem v katastrofálním stavu, ale byl velký a věděli, že si ho dokáží přetvořit k obrazu svému.
V každém pokoji stála jedna obyčejná kamna na uhlí, v koupelně byl jen lázeňský válec a oprýskaná vana.
Nezalekli se toho, vyřídili si povolení na instalaci plynových kamen, výměnu starých dveří za nové a pustili se do toho.
V podstatě to bylo všechno na tatínkovi, ona se jen taktak valila.
Stačila se jen s tatínkem domluvit na plánech a už hurá do porodnice pro toho vytouženého kluka.
Nikdo nevěřil tomu, že by se to tatínkovi mohlo za týden podařit, ale všichni se spletli, během týdne dokázal vyměnit všechny dveře, vysekat do zdi na chodbě místo na botník, a domluvit i výměnu topení.
Zrovna když tatínek dozdíval se svým kamarádem dveře do kuchyně, dozvěděl se tu krásnou zprávu, že se narodilo další miminko, jenže to nebyl kluk, ale zase holka, no nic, co se dá dělat, načal lahev a společně s kamarádem to začali zapíjet stylem: jedna cihla, jeden panák na radost i žal. Tak se jim společně podařilo futra zazdít tak parádně nakřivo, že pak museli dveře několikrát různě podřezávat, aby se nechaly vůbec zavřít. No co, byly to památné dveře jeho třetí holčičky.
Ona se vrátila z porodnice, dvě starší holčičky si vzala babička a ona začala balit a připravovat vše na stěhování. Mezitím se starala o miminko a taky jezdila uklízet do nového bytu, aby byl připraven.
Dva dny před stěhováním jim měl instalatér napojit Wawky a druhý den malíř vymalovat. Jenže instalatér se jaksi zapomněl v hospodě a nepřišel, zato malíř dorazil v termínu a celý byt vymaloval.
Odpoledne oba přijeli i s miminkem a byt se snažili společnými silami uklidit po malíři. Skončili v 11. hodin v noci a jeli naposledy přespat do starého bytu.
Brzy ráno přišel instalatér, vysekal díry, protáhl potrubí a zapojil Wawky.
Takže když přijeli se stěhovacím vozem v bytě je čekala v každé místnosti hromádka suti.
No nic, nastěhovali se a pokračovali v dalších úpravách. Především ten největší pokoj, který by měl být jako obývák, přenechali holčičkám a do toho nejmenšího dali televizi a sedačku, ale stejně většinu času trávili v kuchyni. Na televizi se vlastně tenkrát nedalo moc koukat a oni měli spoustu přátel, kteří k nim chodili a seděli v kuchyni u pořádného stolu a hráli společně karty, kostky, nebo jen Člověče nezlob se a bavili se. Sami nikam chodit nemohli, neměli hlídání pro holčičky, ale byli přátelští, pohostinní a byla u nich vždycky sranda a vždycky byli přáteli vyhledáváni.
Starou kuchyňskou linku odvezli na chalupu a navrhli si novou, u truhláře si nechali nařezat desky a pak je v bytě montovali dohromady, natírali, stavěli.......
Všichni jim říkali, že jsou cvoci, že tohle můžou dělat za provozu domácnosti se třemi malými dětmi. Ano, bylo to hektické, ale výsledek stál za to. Ona měla kuchyňkou linku svých snů, rohovou, přesně tak jak chtěla. Na kuchyni jí prostě záleželo, tam se odbýval jejich společenský život.
Potom začali předělávat koupelnu, která byla původně společná se záchodem, to se jim nelíbilo, záchod umístíli do bývalé spíže a v koupelně zabudovali novou vanu, udělali různé poličky a pak si pozvali kamaráda, aby koupelnu obložil. To bylo dost náročné, protože kamarád měl v té době nějaké starosti se svou partnerkou a tak pracoval dost nepravidelným způsobem.
Třeba přišel ráno, ona před tím vyklidila koupelnu, on si rozdělal maltu, nalepil pár obkládaček a padla na něj deprese, nebyl k utišení, odešel.
Ona všechno uklidila, aby mohla vyprat pravidelný příděl plen od dvou dětí, děti vykoupat...... Prádlo měla rozvěšené po celém bytě.
A druhý den se vše opakovalo.
Trvalo to skoro tři týdny takovýmto tempem a pak se tatínek spravedlivě naštval a kamaráda poslal kamsi a poslední úpravy dodělal radši sám.
Poté ještě tvořili různé půdičky, protože byt měl vysoké stropy, škoda je nevyužít. Taky vyměnili lino v bytě, proběhla změna elektrického napětí ze 120 na 220 a když už konečně bydleli a byt byl krásný a útulný, přišla jobovka.
V ulici byla zřízena tramvajová trať a tramvajky zvonily a hlučely, že se v bytě nedalo mluvit, otevřít okno a při každém průjezdu tramvaje jim zvonily skleničky, bylo to na zbláznění.
A pak přišel úřad, udělal měření a nabídl jim, že z právě z důvodu nadměrné hlučnosti mají nárok na jiný byt.
Moc se jim nechtělo, byt je stál dost námahy i peněz, měli tu přátele,ale věděli, že změna prostředí prospěje především holčičkám.
Byl jim nabídnut byt na tom nejhorším sídlišti ve velkoměstě, ani se na něj nešli podívat a odmítli. Druhý byt byl o jednu místnost menší a taky ve špatném prostředí, odmítli znovu. A pak je upozornili, že pokud odmítnou i ten třetí, úřad s nimi končí a další byt jim nepřidělí.
Znovu začala korespondenční válka s úřady, s institucemi, ona si pak opatřila od paní doktorky potvrzení, že jejich prostřední dcera je tak moc nemocná, že musí mít samostatný pokoj a bojovali zase dál.
A znovu se podařilo, dostali byt 4+1 na novém sídlišti v krásném prostředí.
A znovu začalo balení, stěhování.....
A znovu vlastně další kapitola.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se