« Úvod | Veronika Žilková »

Fabulace

Byla to krásná holka, jenže měla prostě smůlu, lepili se na ni chlapi, kteří chtěli jen jedno, jen to jedno, jen to jedno, co ona zrovna nechtěla.
Měla své ideály, své představy, své tabu, své hranice... a taky byla zásadová, byla sečtělá a nechtěla jen tak hloupě ty své ideály zahodit, pořád se bránila.
Částečně záviděla svým kamarádkám jejich vztahy, jejich zkušenosti, ale i tak se prostě nenechala zlomit, nechtěla podlehnout. Chtěla prožít tu svoji vysněnou velkou lásku, kdy přijede ten princ na bílém koni, bude ji milovat a ona jeho a pak teprve to přijde. Byla trochu směšná, byla velice nemoderní, ale byla to ona, ona bez přetvářky.Tak čekala a čekala a vlastně pořád odmítala, byla nešťasná, ale neustupovala, byla divná, ale pořád to byla ona, ona ta svá..
Byla sice veselá a společenská, ale taky neoblomná a často nechápající, nebo sice chápající, ale i tak neoblomná.
Nikdo ji nebyl dost dobrý, pořád pochybovala, pochybovala o něm, o sobě, o vztahu, o lásce..... a tím pádem byla pořád sama..... někdy tak sama, až z toho plakala, ronila hořké slzy nad lidskou nespravedlností, nad lidskou nechápavostí..... a přitom hlavně ona sama nechápala, nechtěla uvěřit, že svět je jen zlý.....
A pak vyrazila do světa, do toho zlého světa naplno, chtěla ho poznat, tolik chtělá dál hledat..., ale osud ji zaskočil a najednou to přišlo, najednou odhodila všechny zábrany, najednou byla přirozená, na nic se neptala, nic nezkoumala, nechala se unášet svými vášněmi, svými pudy, svými potřebami....
Nebylo to dobře, věděla to, věděla, že porušuje vše, co si kdy předsevzala, ale i tak jí to bylo jedno, šla dál, šla dál tou vlastně špatnou cestou.....
Snažila si to zdůvodnit alespoň sama před sebou, na ostatních jí nezáleželo, ale nešlo to....... dál se v tom plácala, dál se chovala divně, jen jinak divně, divně proti svému svědomí, ne proti smýšlení těch ostatních...... najednou byla stejná, najednou se zařadila, sice to tak nechtěla, ale prostě se zařadila, najednou byla oblíbená, najednou byla jako ti všichni, které předtím odsuzovala...
Neřešila to, žila, žila tak jak všichni, někdy to bylo radostné, někdy to bylo na zblití, šla pořád dál a dál, snažila se nepřemýšlet, snažila se nevzpomínat na své zásady, prostě jen tak žila ze dne na den a bylo jí jedno, kdo ji odsoudí, kdo ji pomiluje, kdo ji bude nenávidět...kdo ji bude fandit..... , kdo ji bude chápat...
Byla svým způsobem šťastná, byla svým způsobem spokojená, byla zařazená, nesnažila se dál nic řešit. Někdy, někdy dost často jí bylo zle a v těchto chvílích přemýšlela, v těchto chvílích si nadávala, v těchto chvílích se i nenáviděla, ale už nemohla jinak, už se nemohla vrátit na tu svoji správnou cestou, už nebylo návratu....

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se