« Úvod | Jiří Březina - Poledni... »

Pohádka

Znám jednu moc hezkou a poučnou pohádku o malém chlapečkovi, který poznal lež a pomocí ní se dostal k mnoha krásným věcem. Potom se však do lži zamotal natolik, že nevěděl jak dál a víly mu za trest nechaly narůst dlouhý nos. Chlapeček byl moc nešťastný a jediná cesta k nápravě byla ta, že musel všechny své lži uvést na správnou míru. Bylo to pro něho dost náročné a pokořující, ale na druhé straně pozoroval, že čím víc se musí pokořit, tím víc se mu nos zmenšuje. A protože to byla pohádka, všechno dobře dopadlo a chlapeček byl zase krásný a navíc i vyléčen z veškerého lhaní.
Ta pohádka byla poslední, kterou mi vyprávěl dědeček, než zemřel. Povídal ji s mnoha pomlkami a konec už jen šeptal. A já jsem seděla u něho na posteli, držela ho za ruku a tiše brečela. On můj pláč ani nevnímal a jeho vyhaslé oči jako by vyprávěly společně s ústy.
Zanedlouho potom dohořel celý jeho život. Pak přišla maminka a beze slově mě odvedla.
Dědečku, že se nezlobíš, že jsem lhala, když jsem slíbila, že nebudu brečet.
Dědečku, že se na mně nezlobíš, že jsem lhala, když jsem říkala, že je mi dobře, když jsem ležela s horečkou v posteli a chtěla se jít s tebou naposledy rozloučit?
Dědečku, vždyť jsem lhala!
Dědečku, nenaroste mi dlouhý nos?

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se