« Úvod | Jiří Březina - Poledni... »

Květa Fialová

Čím je člověk starší, tím víc se odpoutává od sebe sama. Intenzivněji vnímá věci kolem.

Na svět se dívám jako na rozkvetlou louku, i s bodláčím, které se na ní roste. Jakkoliv opatrně budeme našlapovat, stejně se o něj někdy poraníme.

Každá ženská je trošku blbá a trošku samaritánka.

S tatínkem nemám srdce. určitě to s námi myslel dobře, věděla jsem to. Ale tohle jeho dobře jsem nemohla přijmout. každý máme přátelé z jiné řeky. Jsou báječní, mají mnoho nádherných vlastností, ale nemůžeme s nimi být v jedné řece. Nejde to.

Každý člověk je složen z různých ingrediencí. Některé nám prostě nevoní a nedokážete je nikdy změnit.

Pavel už je za zrcadlem. Nemůžu se dostat za to zrcadlo za ním. Můžu ho pohladit, ale nemůžu za ním už vejít.

Když ženy říkají, že mají děti z lásky, nebo z jiných důvodů, tak lžou. Vždy mají děti kvůli sobě, sobecky kvůli sobě, protože chtějí, dítě samo na svět nechce přijít.
A proto je přirozenou povinností matky ho přijmout a starat se o něj. Mateřská láska je prostě láska bez jakýchkoliv podmínek.

Každý ve vztahu může chtít něco jiného, ale musí se tolerovat. Nejde o to, aby se někdo pro jiného obětoval. Jde o to, aby se třeba manželé, kteří se milují, uměli respektovat ve své jinakosti, ve svém pohledu na svět. Pak to teprve může fungovat. Nemůžeme nikoho donutit, aby nás miloval, ale můžeme se udělat tak, abychom byli milováni.

Stejně jako ježkovi nezmizí bodliny, tak se muži nemohou změnit. Musíme je proto chvílemi i milovat, protože za to, jací jsou, nemohou.

Je strašné, když děti zvolí sebevraždu jako řešení problémů. Myslí si, že smrt je jediné vysvobození z tohoto světa. Věří, že jen odejsou. Nevidí, že stojí u propasti, která se dá obejít. V tom je strašná tragika. Když pak vidíte tu bytost, kvůli které jste kdysi chtěli odejít, tak tomu už vůbec nemůžete uvěřit.

Svět jako takový neexistuje. Je jenom v našem srdci a našich očích. Je tolik světů, kolik je lidských očí.

Svým životem přece nesmíme upírat svobodu tomu druhému.

Našim jediným a opravdovým majetkem je čas.

Až vás to všechno semele, že už ani nejste, v takových chvílích terpve poznáte sami sebe. Jenom ta duše zůstane. Pak se o sobě dozvíte nejvíc.

I přes to, jaké hrůzy se kolem nás dějí, věřím, že toho dobra je víc, protože dobro je potichu. Zlo je hlasité.

Když budete vyděšeni, tak to na vás každý pozná. Když jste uvolněná, tak se nic neděje. Všechno je v pořádku. Jde o to, jak k tomu přistoupíte. Když jste vyděšená, že jste uvařila blbou polévku, tak blbá prostě bude.


Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se