« Úvod | Všechno není zapomenut... »

Nechoď na rybník!

Bylo 19. března, svátek Josefa, tak se jmenoval její tatínek, u nich doma byla veliká oslava, ji to nebavilo, dospělí popíjeli, vedli všelijaké řeči, smáli se nesmyslům, co tam?
Mami, jdu si zabruslit, můžu?
No, ty ses snad zbláznila, vždyť je obleva, led tě neudrží, vůbec se neopovažuj na něj vlézt!!!!!!!!
Hm, tak jo, tak já půjdu k Evě, to můžu?
Jo, tam jo, ale na ten led ani náhodou, nebo uvidíš!
Tak ahoj.
Přišla ke kamarádce a ta si zrovna nazouvala brusle, že jde na rybník. No, Evi, ale máma mi říkala, že na rybník nemám chodit, že prý ten led je už slabý, neudrží mě, já tam nesmím.
Prosimtě, co blbneš? Vždyť jsem tam byla i včera, mě táta pustí, a tvoje máma je nějaká divná, nějaká zlá, že tě tam nechce pustit. Já tedy jdu a jestli ty nejdeš se mnou, jdu sama.
Evi, já tu brusle nemám, nepůjdu, bojím se.
Ty jsi ale trdlo, ta tvoje máma tě úplně zblbla, já jdu. Nikdo tam teď nebude, krásně si zabruslím, budeš litovat.
Šla s ní k rybníku a záviděla jaké má fajn rodiče, že ji dovolí to, co ti její ne, záviděla moc a šla se tedy alespoň dívat jak kamarádka bude bruslit. Třeba ji to časem přestane samotnou bavit a budou si moci hrát.
Kamarádka vstoupila na mokrý led, párkrát mrskla nohama a najednou se probořila, koukala ji jen hlava a ruce a zoufale volala o pomoc.
Vlezla na kraj ledu a ten se s ní okamžitě prolomil, dál se bála.
Evi, drž se, Evi, vydrž, jdu pro tvého tátu, proboha, vydrž, zdrhám....
Doběhla do Evina domu, naštěstí byl hned vedle.
Pane Kopejtko, Eva vás potřebuje, pojďte se mnou, honem...
Ty ses snad zbláznila, nemám čas, neotravuj a neblbni, ať si Eva přijde za mnou, jestli něco chce..
Nedokázala nic říct, nedokázala nic vysvětlit, a tak radši utíkala domů, vběhla do kuchyně plné lidí a zařvala: Eva se utopila!!!!!!!!!!!
Okamžitě se sebrali všichni a běželi za ní k rybníku, a soused se vrhnul do rybníka a lokty prorážel led a volal na Evu, ať se nehýbá, ať nic nedělá, že je hned u ní a šel dál a dál. Jí se zdálo, že to trvá celou věčnost, ve skutečnosti to bylo pár vteřin a už Evu měl, už ji držel, už ji tahal ke břehu, a pak ji odnesl domů.
Byla zachráněná, byla živá.
A ona byla šťastná, nepřišla o kamarádku..



Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se