« Úvod | Nezvi si vraha do živo... »

Kamarádka,přítelkyně,spolubojovnice,kolegyně??,prostě JANA

Jana byla zvláštní, tak jiná než ona sama, tak protřelá životem a přitom tak milá, tak hodná, tak příjemná, tak kamarádská. Ona nosila džíny a sportovní oblečení, myslela, že se to prostě hodí k jejímu věku, bylo jí to pohodlné, Jana vždy jen sukni a halenku, nechápala to, přišlo jí to trochu divné, trošku nepatřičné k jejímu temperamentu. Jana se narodila v Praze, ale pak vyrůstala na Slovensku, její rodiče byli vzdělaní, tatínek měl několik titulů, byl rektorem vysoké školy, Jana byla jeho druhá dcera a vzdorovala, s bídou vystudovala gympl a z vysoké školy zdrhla po pár dnech. Její taťka to jaksi nerozdýchal, takže Jana odešla ze Žiliny do Prahy, tam byla šťastná, tam si našla práci, kamarády, vztah..... Hlavně nebrala ten život tak vážně, neměla předsudky. No, proč se nevyspat s nějakým "starcem" když z toho bude mít užitek.
Ona ji na jednu stranu nechápala, ale na druhou stranu moc obdivovala. Staly se z nich ty nejlepší kamarádky, přítelkyně, už nebyly kolegyně, byly spolu spjaté. Trávily spolu většinu volného času.
Jedna bílá a druhá černá, to samozřejmě budilo pozornost a ony se tím bavily, ony věděly, že když spolu vyjdou na ulici, navíc zavěšeny do sebe, nebo se jen držíce za ruku, okamžitě se po nich všichni ohlíželi. Provokování jim fakt šlo.
Obě v té době zklamané v lásce, nevyhledávaly další vztah, stačily si spolu, ale prostě ti chlapi to nechápali, vlastně nikdo nechápal, že si stačí, že nechtějí nikoho hledat, nikoho lovit. Jenže nikdo jim to nevěříl. Podnikaly spolu úžasné jízdy po všech možných i nemožných pražských nálevnách.
Odjely spolu na dovolenou, do Tater, měly zajištěno ubytování od Janina bývalého přítele, cesta byla náročná, vystoupily z vlaku a dál šly několik kilometrů lesem, pořád do kopce, byla unavená, ospalá, ale Jana se najednou uprostřed kopce zastavila a dala si "kouř pauzu", ona sice tehdy taky kouřila, ale tohle by nezvládla, jen ztěžka dýchala a koukala na svoji kamarádku jak si to cigáro vychutnává.
Když konečně dorazily na místo určení, už na ně čekalo celé osazenstvo horské chaty, včetně Janina přítele a začal velký flám, jenže ony obě odpadly velice brzo. Ráno se probudily spolu v jedné posteli, nikde nikdo, jen šílený nepořádek. Jana byla celkem v pohodě, veselá a ona si jen matně vzpomínala, že ten její přítel ji chtěl sbalit a..... a ona odolávala, protože si myslela, že to chce udělat Janě natruc. Strávili tam společně ještě několik krásných dní plných výletů, srandy i popíjení. A pak hurá na vlak do Bratislavy za dalším Janiným bývalým přítelem.
Tam je čekala úžasná vila v zahradě plné meruněk, kterých se hned první den tak přejedly, že už je po celou dobu pobytu nemohly ani vidět. Tento přítel byl malíř, pořád je maloval, pořád dělal nějaké skicy, jí to zpočátku dost vadilo, pak si zvykla a neřešila to.
Prohlídla si město, památky, taky samozřejmě ten úžasný most s restaurací
nahoře. Poznala spoustu lidí, zaplavala si v noční řece, zatancovala si čardáš ve vinárně..... bylo toho moc.
Ale bohužel dovolená skončila.
Dlouho na ni vzpomínala.
A za pár let, když už Janu ztratila z dohledu ji přišlo svatební oznámení. Brala si toho přítele z Tater.
Jen jim popřála mnoho štěstí, sama ho měla i tak dost, mohla rozdávat, byla taky už dávno vdaná, měla děti....., ale svoji kamarádku Janu má stejně pořád v mysli.


Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se