« Úvod | Všechno není zapomenut... »

Druhé miminko

V polovině prosince skončila v práci a odešla na mateřskou, neříkala tomu dovolená, dovolená je přece o něčem jiném, dovolenou si představovala jako dobu klidu, kdy nemusí nic dělat, vařit, uklízet, starat se………. Pro ni to byla doba nastávajících radostí, ale i stresů, bolesti, nervozity.. koneckonců už to měla jednou za sebou, už jedno dítě měla, už věděla, co ji čeká. Čas ji celkem vyhovoval, první holčičku vzala ze školky a užívala si s ní dny předvánočních příprav, vše dělaly spolu, užívaly si jedna druhou, zažívaly chvíle, na které léta předtím nebyl čas, bylo to krásné, byla spokojená. Sice se už jen taktak valila, ale to ji nevadilo. Cítila se dobře, napekly vánoční cukroví, vygruntovaly a nazdobily byt a těšily se na to až po Novém roce přijde do jejich domácnosti další malý človíček, chlapeček.
Vánoce byly krásné, holčička dostala své vysněné boby a další dárky už ji vlastně ani nezajímaly, dokonce si ty boby vzala i do postýlky místo oblíbeného plyšáka. Bylo to dojemné. Další vánoční dny strávili společně po návštěvách příbuzných. Po jedné takové návštěvě byla holčička moc unavená, nechtěla jíst, celá hořela, ona měla strach, v noci letěla do telefonní budky volat lékařskou pohotovost, přijeli, holčičku prohlédli, nasadili antibiotika a řekli jak má dělat zábaly, jak se starat a druhý den na kontrolu do nemocnice. Snažila se dělat vše podle příkazů. Vařila bylinkové čaje, snažila se holčičku krmit, ta vše odmítala a přestože vlastně nic nejedla, pořád měla průjem. Nosila ji do koupelny, omývala, snažila se ji přimět alespoň k pití, holčička byla dál skoro bezvládná, jen spala. I dostat do ni prášek byl velký problém. A teplota neklesala. Nakonec jim doktor řekl, že pokud se jim nepodaří teplotu srazit do druhého dne pod 38 st. C, musí ji dovézt do nemocnice. Zpanikařila, hádala se se svým drahým, že to nikdy neudělá, že ji nedá, že ji pomůže sama. Celou noc nespala, holčičku hladila, utěšovala, snažila se……. Marně, horečka dál stoupala. Racionální tatínek už se na to nemohl koukat, viděl, že se ničí jeho dvě nejmilovanější bytosti a že je vlastně ohrožena i ta třetí, ta co se za chvíli měla vyklubat na svět. Tak připravil holčičku a přiměl maminku a odjel s nimi do nemocnice. Tam už na ně čekali, tam si holčičku nechali, nebylo vyhnutí. Holčičku vyšetřili, nevěděli sami, co s ní je a oba rodiče vypoklonkovali s tím ať si druhý den zavolají. Oba zdrceni odešli a teprve doma si všimli, že mají na botách ty příšerné nemocniční návleky.
Následovala další probdělá noc, utěšovali se navzájem, nic nepomáhalo, oba brečeli, oba nevěděli, co bude dát.
Druhý den hned ráno telefonovali do nemocnice, ale zase nic, pořád nic, nic, nic.
Ani si nevšimli, že už se píše jiný letopočet.
A pak se jemu udělalo taky moc zle, byl celý rozpálený, blouznil, ona se z posledních chabých sil mu snažila dělat zábaly, krmit ho, nutit ho pít čajíčky, on ji nevnímal….
Tak zase běžela k té proklaté telefonní budce a volala o pomoc.
Lékař přijel, prohlédl, dal léky, útěchu ne.
Další probdělá noc, další poslouchání jeho dechu, další skoro hysterie, co bude dál.
O holčičce ji dál v nemocnici nic neřekli, nemohla ji ani vidět a doma další marod.
Nechápala proč ji osud tak trestá, čím si to zasloužila…… cítila se být úplně na dně.
Ale po dalších dvou dnech se tatínek začal vzpamatovávat, měl hlad, a ona měla radost, že má komu uvařit, sama už nevěděla, kdy naposledy jedla, ale vařila.
Po další návštěvě v nemocnici jí sice neřekli v podstatě žádnou diagnózu její holčičky, ale slíbili, že už ji brzy z nemocnice pustí, že půjde domů.
Začínala být zase šťastná, dokonce mohla holčičku nenápadně vidět přes okýnko, když spala, víc ji sice nedovolili, ale to jí stačilo, muselo stačit.
Začalo se vše v dobré obracet, holčička byla doma, tatínek už byl taky v pořádku.
Uklidnila se.
Následující noc to na ni přišlo, vstala, připravila si věci, šetrně vzbudila svého drahého a požádala ho, aby zavolal sanitku, že se ten nový človíček dere na svět.
Sám ji bohužel odvézt nemohl, musel zůstat u holčičky.
V porodnici vše probíhalo podle jejich zavedeného systému, nikdo se jí moc nevěnoval, řekli ji jen to nejnutnější, koneckonců byla už druhorodička, tak co.
Když pak čekala až to konečně bude a koukala v té ohavné místnosti zvané „hekárna“ z okna uviděla holčičku a tatínka, jak jdou spolu ruku v ruce z vyšetření, z následné kontroly a chtěla tak moc být s nimi, tak moc, ale nešlo to, vysílala jen signály přes neotvíratelné okno a strašně si přála, aby se ohlédli, aby jí zamávali tak jako ona mávala jim. Bylo jí tak těžko, víc duševně než tělesně, tělesné bolesti se prostě naučila zvládat, ty duševní neuměla.
Už přesně věděla, že je ten okamžik-….. ale porodní sestra se bavila po telefonu se svým přítelem, neměla na ni čas, zase ji odbyla.
Vjel do ni vztek a řekla, podívej se ty nádhero, já rodím a jestli na mně nemáš čas, dokážu si to odrodit sama a hnala se vyskočit na lehátko a udělat, co ji říkal mateřský pud……
Sestra se vyděsila, přiběhla druhá a povídá, ty vole, ona fakt rodí….
No jo, ona fakt rodila…
A než stačil přijít lékař, byla další holčička na světě.
Těšila se na kluka, no a co? S holkama to stejně umí lépe a taky není všem dnům konec.
Pak nastal nějaký problém, museli přivolat anesteziologa, ten ji uspal, museli operačně odstranit přirostlé lůžko, bylo jí to jedno, byla tak unavená……
Teprve až když ji přivezli na pokoj se dozvěděla, co vlastně na sále vyváděla, když se ji snažili probudit z narkózy, asi pod vlivem předešlých událostí byla nepříjemná, byla zlá, byla sprostá a všechny posílala někam……
Dneska celkem zábavné, tenkrát se styděla, nebyla taková….,nebo si nemyslela, že může taková být.
Holčička byla sice malá, ale krásná, andílek s hnědými vlnitými vlásky, navíc je v tom špitále opalovali pod horským sluncem, takže když si ji pak vezla domů, holčička vypadala jako by se vrátila od moře….., přitom byl mrazivý leden.
Vše bylo zapomenuto, všichni byli zdraví, všichni byli šťastní a život šel dál….
Šel dál loukou plných rozkvetlých květin…..


Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se