« Úvod | Eleanor Moran - Až moc... »

Radůza

Můj děda z kola seskočil,
před prázdnou kašnou na náměstí,
na lavičce chleba posvačil,
seřídil hodinky na zápěstí,
a čápi z komína vod cihelny,
zobákem klapou, asi jsou nesmrtelný,
a čápi z komína vod cihelny,
zobákem klapou, asi jsou nesmrtelný.
Tři kluci v bílejch košilích
dělili se o poslední spartu,
ze zídky do záhonu skočili,
přeběhli ulici a zmizeli v parku,
a čápi z komína vod cihelny,
zobákem klapou, asi jsou nesmrtelný.
Ve voknech svítěj peřiny,
na bílé kafe, mlíko se vaří,
teď právě začaly prázdniny,
venku je teplo a všechno se daří,
a čápi z komína vod cihelny,
zobákem klapou, asi jsou nesmrtelný,
a čápi........
jé............



Jednou to pomine,
dobrý, zlý, jen my né
jednou to přebolí,
ať je to cokoli,
jednou se vyhrabem
z každýho trápení
Mezi zemí nebem
nic na věky není.
Nad ránem,
domů, do Dejvic,
nezapomeň,
na věky sám nejsi nic,
nezapomeň,
na věky sám nejsi nic.
Jednou se zbavíme
všeho co vlečeme,
nějak to přežijem
těžko a přece ne.
Jednou nás vopustí
co jsme si nalhali,
křídlama zašustí
kéž je to za námi,
nad ránem.
Domů, do Dejvic,
nezapomeň,
na věky sám nejsi nic,
nezapomeň,
na věky sám nejsi nic.
Jednou to pomine,
dobrý, zlý, jen my né,
jednou to přebolí,
ať je to cokoli.
Jednou se vyhrabem
z každýho trápení,
mezi zemí nebem,
nic na věky není.
Jednou to pomine,
dobrý zlý, jen my né,
jednou to přebolí,
ať je to cokoli.

Z kolotoče za dvě voče
na Matějský pouti,
volají mě zlatým hlasem
zelení kohouti,
pojeď holka, pojeď s náma,
pojeď, nebo sama,
Na koníčka vyskočím,
ještě si výsknu,
do kola se zatočím,
uzdečku stisknu,
všichni moji přátelé
a všechno kolem je tak veselé.
Mě se, mě se,
mě se, mě se brada třese,
mě se, mě se, mě se brada třese.
Říkala mi moje máma,
seš toulavá kočka,
kdo by si vzal tebe holka,
jo ten by se dočkal,
kde si byla,
kam zas jdeš,
a prohlížej si zeď
a doma seď,
a doma seď.
Mě se, mě se,
mě se, mě se brada třese.
Ať jsem byla, co jsem byla,
teď to to lepší,
než když jsem žila, co jsem žila,
když jsem byla mladší.
Pro pět ran do čepice,
ric, pic, a buď ric
a nebo nic.
Pro pět ran do čepice,
ric, pic a nebo nic
a nebo nic.
Na koníčka vyskočím si,
ještě si výsknu,
do kola se zatočím,
uzdečku stisknu.
Všichni moji přátelé
i všechno kolem je tak veselé.
Mě se, mě se,
mě se, mě se, mě se brada třese,
mě se, mě se, mě se brada třese.


NEBE–PEKLO–RÁJ
to víš, že ti budu psát
no, tak jsem to tak brala
a teď už máme listopad
Když jsi mě prosil, ať ti věřím
andělé nebo někdo z nich
mi oči zasypali peřím
a u vás už je asi sníh
Nebe–peklo–ráj
s náma duše hraj
Jak vodka v nedopitý flašce
někde se houpe tvoje loď
zas sedím na sbalený tašce
chceš-li mě, tak si pro mě pojď

Nebe–peklo–ráj…

Z křídovejch plakátů se šklebí
do prázdnejch ulic blondýna
máslem na zem padaj chleby
sama, jak au pair z Londýna
Nebe–peklo–ráj…
Země se točí kolem osy
hlas se mi zadrh jako zip
teď už nebudu tě prosit
s tebou mohlo mi bejt líp
Nebe, peklo ráj…


BYLO NEBYLO
Nebylo a nebo bylo
za sedmero horami
pršelo a jen se lilo
každá rada dobrá mi
Je těžký bát se, kolik zkusíš
uchovat si prostotu
těžší rád mít koho musíš
ale možná protos tu
Dívám se zpět dírou v plotě
na klice zašla už měď
vzdálen jsi v čase i v hmotě
a já tě opouštím teprve teď
Pila jsem víc než jsem měla
nebylo to na zdraví
jako kdybych nevěděla
že se tím nic nespraví
Jako kdybych nevěděla
to že ve mně je ten mír
pro kterej jsem letět chtěla
až za obzor, za vesmír
Dívám se zpět…
Ať to bylo, jak to bylo
jinak už to nebude
ať mi je, či není milo
mám, co je mým osudem
Než vystoupím ze všech svých těl
pochopím, že nepřítel
ať už chtěl, a nebo nechtěl
nejlepší byl učitel

SNĚŽÍ
Sněží a vločka našla si můj nos
nevím, jak duše došla za mou zkušenost
a z té dálky
cizokrajné známky
lepí na obálky
a mně je posílá
Sněží a sníh mi křupe pod nohou
Nevím, jestli ještě jsme pod stejnou oblohou
může být co není
dokud se neproměním
dokud zapomnění
břehy podmílá
Nežít, nemohla bych ani tebe milovat
Slyšíš, to hrká Dorčin zlatej kolovrat
a já v té dálce
svojí lásce
splétám v sítě vlasce
a lovím v hlubinách


BLONDÝNKA
Blondýnko maličká
ulízni lokny
v taxíku na zdraví
moje si lokni
tramvaje z Anděla
plujou za okny
do tmy
kabát dopni
polkni
a skousni ret
Blondýnko maličká
utři si pusu do fiží
přepudruj nos, hoď stíny na víčka
dej vale refýži
nepřijdou, belí halí
nepřijdou do Walhaly
ty co lhali
ty co spali
ty jak by smet!
Blondýnko maličká
životem víc neponesem
než to, co unesem
ne víc, než to co snesem
nečekej lepší dobu
nečekej, duši probuď
škrpály máš, no tak je obuj a choď!

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se