« Úvod | Eleanor Moran - Až moc... »

Vlasta Baránková

Za mlada jsem mívala přemrštěné ambice, ale tehdy to byla spíš povrchní ctižádost. Rozptylovala jsem se zdánlivě důležítými prkotinami a nedokíázala se plně koncentrovat na podstatné. Pak přijde chvíle, kdy vážně přemýšlíate, čeho chcete vlastně docílit. Přijde okamžik, kdy už dovedete rozlišovat podstatné od nepodstatného. Dřív jsem chtěla dělat všechno a naráz. Pak přišel zlom. Rozhodla jsem se soustředit svoji sílu a energie jen na ilustraci.

Později jsem zjistila, že jeden koletga, teoretik umění, si ledacos schovával, nahrával si rozhovory, dělal si zápisky, co kdy kdo řekl....A pak je podle všecho v pravou chvíli vytáhl. A tím zřejmě zničil životy několika svých kolegů. Na to musí být skutečně povaha. Docela dokážu pochopit, že člověk udělá nějakou takovou chybu ze strachu o sebe či o blízké, z nátlaku, ale takhle se připravovat, tomu nerozumím.

Byla jsem idealista, a tak jsem ve své naivní představě, že dílo je obrazem tvůrce, byla skutečností často dost znechucená. Tehdy jsem ztratila velkou část ze svých iluzí. I když to teď, ve svém věku, vnímám s daleko větším pochopením, musím přiznat, že mě to ovlivnilo na celý život.

Často jsem přemýšlela, proč jsem nešla dál v malování., Proč jsem nepřekročila vlastní stín. Rozhodla jsem se mít děti. V okamžřiku, kdy přišly, jsem musela řešit je a domácnost. Už jsem nedokázala chodit po nocích do šantánu a do klubů. Navíc mně vždy vadila přeměna tváří lidí, kteří se mi jindy a jinde líbili, ale najednou mi byli odporní.

Kdo v mém věku tvrdí, že je nedostihnul pocit stárnutí, tak lže. Ale je dobré se na stáří vědomě připravovat, naštelovat si své stáří předem. Já vím, že dokud budu vidět, můžu mailovat i malovat, vymýšlet, ale také pracovat na své zahradě, plést svetříky vnukům a když ztratím zrak - zbývá mi pohyb. Cvičím už léta jógu, cítím přitom, jak mě vždy prostupuje ten hormon štěstí a energie. Je to vždy úžasná euforie. Vím, že stáří je hrozná věc. Nechce se mi tam. Ale do mládí bych se vrátit nechtěla. Do svého mládí znovu ne.

Vlastně mi bylo nejlíp ve čtyřiceti, všechno už mi docházelo, přitom jsem byla ještě půěkná. Tu blbost mládí, tu bych zpátky nechtěla.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se