« Úvod | Jiří Březina - Poledni... »

Čtvrtý byt a jak se tam žilo

No jo, tak zvládli stěhování, vybalování a následnou rekonstrukci nového (!!!) bytu. Prostě se jim ty chodby zdály moc rozsáhlé a neútulné, tak z jedné rozšířili koupelnu, bylo jich hodně, tak měli dvě umyvadla, hodily se. Z původní kuchyňské linky udělali koupelnový nábytek na skladování všech těch ručníků, osušek a všech ostatních potřeb. Bylo to fajn. A taky probourali zeď mezi dvěma pokoji, aby holčičky mohly mít dva průchozí pokoje. V jednom byla ložnice, v druhém herna. Bylo to tak promyšlené, tak praktické ...... Jenže léta ubíhala a najednou se zdálo vše hotovo, vše zakonzervováno, byla nová kuchyně, suprová, přesně podle jejich představ. Tam se odehrával jejich život, víc tedy její, holčičky se kolem ní točily, ona je vychovávala, rozmazlovala, byla s nimi šťastná. A ony rostly. Hlavně ta nejstarší, už jim začínal být společný pokoj malý a tak hurááááá, další změna. Té nejstarší se zařídil samostatný pokoj, těm dvěma menším jeden společný. Mysleli si, že je to tak správně. Pro tu největší zcela určitě, ty mladší se prostě musely přizpůsobit.
Pak se různě jen přemisťovala kancelář, protože ona pracovala doma, nejdřív měla svůj pracovní stůl v obýváku, ale nebylo to úplně ideální, rušili se navzájem, tak šup a stůl byl zase v ložnici. Prostě pořád nějaká změna.
A čas letěl dál a dál a větší rychlostí, přihodila se spousta milých i nemilých příhod,ale dnes už je to pryč, dnes už nic není tak horké jak bylo.
Holčičky rostly, měly své lásky, své problémy ...... vždy stála při nich.
Pak přišlo to, co zákonitě přijít muselo, myslela, že je na to připravená, nebyla...
Nejstarší se odstěhovala, naštěstí jen do podnájmu do vedlejšího domu, sama jí to zařídila, to ještě šlo. Po roce už šla do svého, jinam, dál...
Za pár let odešly postupně i ty malé, však ona věděla, že už nejsou malé, to jen v jejích očích tak navždy zůstanou...
A najednou byl byt prázdný, tak prázdný.........., těžko se s tím vyrovnávala, nezvládala to, nedávala to na sobě najevo, o to to bylo těžší..........
už se jí tam nelíbilo, už ji tam nic nedrželo, jen vzpomínky........
A to bylo málo, nebyla tam šťastná...........
A tak si vzala do hlavy, že nemá cenu uklízet prázdný byl, že nemá cenu být v prázdném bytě, že nemá cenu platit prázdné místnosti. Šla na to naprosto prakticky, tedy myslela si to.
A proto byt vyměnili, za menší, za jiný, za byt, kde na ní z každého roku nebudou útočit vzpomínky.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se