« Úvod | Veronika Žilková »

Nevyčítám,.... trpím


Nebyl jsi se mnou, když jsem tě potřebovala.
Nebyl jsi se mnu, když jsem se s tebou chtěla radovat.
Nebyl jsi se mnou, když jsem tě volala a chtěla s tebou být.
Zlobila jsem se na tebe a nechtěla ti odpustit.
Hádala jsem se s tebou i v noci, a tys nepřišel a neodporoval.
Až teprve k ránu jsem začala chápat, že nemůžeš,
že tvůj duch se asi někde toulá a nechává mě nešťastnou brečet do polštáře.
Nechává mne, abych byla samostatná, tak jak jsi mně to celý život učil.
Jen jsem nemohla přijmout, že ses se mnou nechtěl ani radovat.
Pořád to cítím jako křivdu.
Současně za vše děkuji a taky se snažím odpustit.
A vážím, čeho bylo víc.
Asi si myslíš, že už na tebe nemyslím. Ale je to jinak. Moje každodenní myšlenky se k tobě upírají, pořád s tebou konzultuji, hlavně v noci, když ode mne milosrdný spánek utíká a já ho nemůžu dohonit.
Víš, já moc špatně spím a hlavou se mi honí někdy dost strašné věci.
A proto se tak ráda upínám myšlenkami na tebe a povídám si s tebou. Nemůžeš mě oponovat, nemůžeš mě kárat, a tak si jen představuji jak bys asi reagoval na mé chování, na mé nápady.
Někdy jsem dost zoufalá a fakt to vím, že mé myšlenky jsou dost tragické, ale prostě si nemůžu pomoct.
Bojím se ty myšlenky vyslovit, zhmotnit. Sama se jich děsím a vyčím si to.
Ale víš, mě se tím uleví, mě to pomůže a dokonce se mi někdy podaří vstát s čistou hlavou.
Bohužel jen někdy a jen zčásti.

Nevím, jestli tomu přesně rozumím, a jestli bylo přesně rozuměno mně. Já jsem se tu jen snažila popsat svůj stesk a svůj vztek a svou bolest nad ztrátou mého milovaného člověka, nad tou ztrátou konečnou, ze které není návratu. Protože jsou ještě pořád ztráty, které jdou odčinit, byť se to v první chvíli nezdá, kde se nechá odpustit, kde se nechá pokračovat, kde se nechá diskutovat, kde se nechá pochopit.......... Ty jsou jednodušší, ty jsou snesitelnější. S těmi se nechá srovnat, protože s těmi lidmi se nechá mluvit.... mluvit..., protože jsou živí...... Hlavu vzhůru!!!!!!!!! Život jde dál, a i tak dokáže být chvílemi krásný................

tak tohle se mi nyní honí hlavou,najednou jako bych mu tohle měla napsat a říci tím jak moc zle se cítím,ale nedokáži to,jen bych marně čekala na opověď a vše jen zhoršila

přidat komentář

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se