« Úvod | Veronika Žilková »

Arnošt Lustig


Krásná literatura není o tom, že používá jen krásná slova. Krásná literatura musí být hlavně pravdivá a poctivá. Krásné písemnictví je krásné jen proto, že je pravdivé. Lze se v něm jen mýlit, ne lhát. Vypouštět schválně hrubá slova v místech, kam patří, by byla lež. Musíš s nimi ale šetřit jako s lanýžem při vaření, která dává jídlu šmak, ale ve větším množství je jedovatý. To platí i o sprostých slovech v románu nebo řádném rozhovoru. Kvůli těm výtkám jsem to spočítal – na 160 stránek prvního vydání je třináct sprostých slov. Na počátku je jejich hustota větší, a proto jsme v druhém vydání dvě sprostá slova škrtli.

Byl jsem v komunistické straně a přišel soudruh z ústředního výboru a chtěl od nás souhlas s popravou jedné političky, všichni jsme zvedli ruku. Ač jsme tu paní nikdo neznali. Ještě tentýž večer jsem se rozhodl, že už mně nikdo, nikdy nedonutí k tomu, abych souhlasil s něčím, s čím vnitřně nemohu souhlasit.

Problém je, že popíšeš-li v románu naturalisticky hrůzu, nemá to ten účinek, jako když ji naznačíš. Náznak a úzkostlivá čeština zvyšuje dryáckost textu, která je zapotřebí, aby lidé nezapomněli. Morální povinnosti nemají lhůty! Proto je nelze promlčet.

Mám šťastné období a pohodu, která se mění ve smysl existence. Věřím, že láska je zázrak. Je to nejlepší, čeho se lidem může dostat. Láska lidi zlepšuje. Už jen proto, že pak přestávají myslet jenom na sebe. Začnou myslet na toho druhého jako na sebe.

V životě existuje jedna jistota, že slušní lidé a grázlové se nakonec vždycky poznají

- dřív nebo později ano, nikdo tě neošidí. Nikdo tě nemůže obelstít, může, ale jen na chvíli. Ale trvale určitě ne. To není možný,. Každého švindlíře nakonec prokoukneš. Lhář a podvodník se prozradí: mluvou, mimikou, postojem, činy, záměry, výsledky. Myslím, že je to pravda.

Pro spisovatele je každá zkušenost dobrá, protože ji jednou nějak zužitkuje. Nebo i může zužitkovat, ale z bezmocnosti dostáváš pocit méněcennosti.

Staří Židé říkali, že člověk je tělo, duše a jeho majetek. Já jsem už hlavně bolavé tělo. Mluvím s ním jako s bytostí a domlouvám mu. Domlouvám třeba své ledvině, ale přiznám, se, že mě moc neposlouchá.

Kdyby odumřela kniha, začne odumírat rozum. Rozum je pro lidi největší požehnání. Proto naše řemeslo má skvělou budoucnost.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se