« Úvod | Eleanor Moran - Až moc... »

Černobílý život šachového génia-DAVID NAVARA


David Navara (šachista)

Dost času trávím doma. Školu už jsem dokončil, ale snažím se učit francouzštinu. Ve volném čase se dívám v televizi na zprávy. A málem bych v tom denním harmonogramu zapomněl na nějaké domácí práce, jako jsou nákupy, umývání nádobí, zalévání květin a podobně. V míře, která možná není až tak velká, ale ani zanedbatelná.

Kvůli šachům jsem šidil školu a naopak. Při studiu jsem bojoval s leností, při šachách méně, ty mě baví o poznání lépe.

Dokonalá partie je plná neobvyklých nápadů- ale jen některé originální tahy jsou geniální, většina jich je hloupá. Těžko vysvětlovat lidem, kteří stojí mimo svět šachů, jak vypadá šachová krása. To není jako s ženskou krásou, která je srozumitelná všem.

Když je tam prvek nečekaného, spojený třeba s nějakou obětí materiálu. Šachisté se učí, že čím víc figurek mají, tím se těší z větší výhody. Ale někdy to neplatí. Třeba oběť dámy a dvou věží a mat zbývající figurami. To se mi líbí.

Já jsem obětoval dost. Vadit mi to začíná až v poslední době. Nikdy jsem nechodil do tanečních. Osobní život prakticky nemám. K tomu jsem šest let studoval školu. Neabsolvoval jsem autoškolu.

Jsem impulzivní člověk. Kdybych řídil auto, obávám se, že by to pro mě nebo pro někoho jiného dříve či později skončilo špatně. Pustit mě za volant znamená riziko. Byl bych zodpovědný – nepil bych, dodržoval bych rychlost. Přesto by to nebyl dobrý nápad.

Slyšel jsem, že mezi muži je víc géniů i slabomyslných, možná to s tím souvisí.

Mám na sebe příliš velké nároky. Před pár lety jsem jmenoval své hlavní nedostatky. Tak třeba: „Jsem věřící, pokřtěný nejsem a do kostela nechodím“ To jediné se změnilo.

Mám pocit, že světu hrozí ekonomická krizi, přesto často létám.

Myslím, že ČEZ produkuje i ekologicky šetrnou energii. Oproti některým ruským sponzorům je tady situace dobrá. Hraji ve Španělsku i pod hlavičkou nějakého kasina, to je pro mě trochu mravně problematické. Další můj velký nedostatek? Chtěl bych být nějak užitečný, místo toho hraju šachy a studuji logiku.

Povolání šachisty má asi nějaký smysl – ale lékaři jsou pro společnost mnohem užitečnější. Lidi mi psali, že se jim líbí, jak hraji šachy, to určitě potěší. Ale nevím, jestli jsem užitečný.

Jsem o trochu spokojenější než dříve. Jsem sebekritický. Snažím se odstraňovat své nejhorší nedostatky.

Mívám problémy rozlišit důležité od nepodstatného. Zadruhé – finanční záležitosti - v tom jsem nepraktický. Někdy třeba zjistím až příliš pozdě, že jsem nedostal honorář. Zatřetí – občas odkládám povinnosti. Chybí mi praktická inteligence.

Za domácí zápas mám honorář v řádů tisíců, v cizině o něco vyšší. Když pak člověk hraje šachy naplno, vydělává i více. Ale oproti poctivějším povoláním je ta částka až příliš velká. To slovo poctivější myslím samozřejmě s nadsázkou.

Nezajímám se o značkové oblečení. Otec i bratr jsou stejně vysocí, přehazujeme si oblečení mezi sebou. Pokud jde o lepší část mého šatníku, jsem za ni vděčný své matce, která má celkem vkus. Já ho nemám skoro vůbec. Snažím se obléct slušně. Nápad pořídit mi tento oblek na slavnostní příležitosti měla matka. Sám bych si ho asi těžko vybral.

Jsem roztržitý. Jednou jsem vyhodil zpáteční letenku. Jsem nešikovný,. Rozbíjím hrnky. Když utírám nádobí,m občas mi ty věci vypadnou z ruky. Motorické pohybové nadání nemám. Nejde mi žádný sport.

Byl jsem průměrný, možná podprůměrný student. Pral jsem se algebrou a teorií množin. Velmi záhy jsem pochopil, že umění hrát šachy mi v logice moc nepomáhá. Dokážu se soustředit na šachy a ještě jednu věc, pokud není moc náročná. Poslouchám zprávy a při tom třeba komentuju partii, ještě si k tomu můžu pustit hudbu. Ale kdybych měl studovat logiku a sledovat zprávy, nedopadne to dobře. Při jejím studiu byla má roztěkanost mnohem větší překážka.

Dříve jsem byl rychlý a přesný. Počítat jsem se naučil, ještě než jsem šel na základní školu. Ve čtyřech letech jsem rozuměl dětským hodinkám. Číst jsem se naučil asi v pěti. Na šachové nadání se přišlo až časem.

Moc neplánuju. Život je mnohem pestřejší než šachy. Jsem rád, že mám nabitý program. Kdybych dělal jen šachy, zabralo by mi to šest sedm hodin, ale ještě pořád bych měl spoustu času. Proto se snažím učit jazyka. A pořád někam spěchám., nevyhovuje mi jet tak sedět na místě. I proto při hře chodím. Pomáhá mi to, ne)vydržím sesedět na jednom místě pět hodin.

Sám sebe označuji za kulturního barbara. K výtvarnému umění nemám vztah, nerozumím mu. Snažím se aspoň číst.

Bavíme se o aktuálních věcech, někdy o politice. Jindy třeba zase o památkách ve městě, kde hrajeme. Jeden špičkový velmistr z legrace napsal, že šachisté se baví převážně o šachu a ženách. O těch, které hrají šachy.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se