« Úvod | Jiří Březina - Poledni... »

Jiřina Bohdalová


Jak bude vypadat den, kdy mi bude 80? Bože můj! Jako každej jinej! Vyjde slunce, probudím se (doufám) a bude mi rázem osmdesát. Jediná absolutní spravedlnost: počítá se to naprosto stejně i vám.

Ideální chlap? Myslíte, že existuje? Můj táta byl pro mě ideální chlap. Hledala jsem takovýho celý život. A marně!

To jsou dvě roviny: osobní a tvůrčí. Do osobní vám lnic není. A ta tvůrčí: musíte se zamilovat do role, kterou hrajete, jinak je to v háji zeleným. Každý herec musí ze sebe vytřískat cit. A to je přece láska.

Jsem zcela dokonalá jako babička, kam se hrabe ta od Boženky Němcové! Kapsář vždy plný, rad na rozdávání.

Kdybych řekla,že se i stýská po rodičích, tak budu za směšně sentimentální, protože v mém věku už málokdo (vlastně nikdo) rodiče nemá. Ale doráží mně sentiment, když se dívám na filmy, televizní estrády, seriály… a moji krásní a milí kolegové hrajou už hokej v nebi.

Chlapi to mají lehčí. Už tím, že nerodí. A už ani na vojnu nechodí.

Je mi nekonečně smutno. Neříká, že to za mých let nebylo, ale říkám si, že to za mých let bylo kvalitativně lepší. Chytřejší, vtipnější, slušnější, tvůrců i diváků důstojnější.

Humor není jiný. Humor buď je, nebo není. Jde o míru vkusu, o ladění duše, o citlivost (ne brutalitu), o vtip. O úhel pohledu na život. Ten dnešní se mi už delší dobu zajídá.

V tomhle věku je krásný, že vám můžu do očí vpálit pravdu. Kdy jindy? Dřív jsem se musela všelijak krčit. Dneska vás klidně pošlu do háje! Vás! Ale čtenáře vašich novin ne. To jsou totiž moji diváci – a těch si vážím

Pokud lze gestikulaci považovat za znak dorozumívání, pak se domluvím všude na svět.

Jsem bohatá na lidi kolem sebe. Na dobrou rodinu. Na spolupracovníky. Na kamarády. Na lidi, kteří mě maj rádi.


Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se