« Úvod | Jiří Březina - Poledni... »

Markéta Irglová


Lidi jsou podle mě bytosti, které mají problém přijmout změnu. Na něco si zvyknem a je to pro nás pohodlné. Každá změna znamená alespoň na chvilku trochu nepohodlí. A i když může být ve výsledku lepší, tak se jí bráníme nebo ji oddalujeme

Ať už spolu partneři spolupracují nebo ne, tak jít z partnerského vztahu do přátelského je strašně těžké. Obyčejně to trvá, než se na sebe oba dokážou podívat bez předsudků, které si vytvořili za dobu společného fungování. A tak to bylo i u nás.

Podle mého, člověka vždy formuje jeho minulost, a já jsem od doby krize určitě silnější. Proto mi dnes ani nevadí, že se ten příběh prezentuje i veřejně. Nestydím se za to. Konečně to může pro někoho být i poučení, že po všech problémech je nakonec člověk o to šťastnější.,

Hodně jsem se uzavřela do sem. Trvalo to dost dlouhou dobu musela jsem jít hodně do hloubky. Tehdy jsem se cítila hodně sama. Bylo to po Oscarech i Grammy a procházela jsem situacemi, kterými si nikdo z mé rodiny nebo kamarádů neprošel a nemohli mi poradit, jak s nimi naložit. Proto mi ani nic jiného než já sama nezbývalo., potřebovala jsem si ujasnit, kdo jsem, co chci a co od života čekám a taky to, co život čeká ode mne. Vždycky, když jsem měla tu možnost, odjela jsem samotná do Irska. A to mi strašně moc pomohlo. Najednou bylo všechno lehčí. Ale otevřít se světu jsem byla zase schopna až po dvou letech.

V životě máte omezený výběr. Když jste v situaci, která se vám nelíbí, máte vlastně jenom dvě možnosti. Buď ji změnit, nebo ji na sto procent přijmout.

Dřív jsem byla člověkem, co není schopen něco změnit. Nelíbilo se mi to, bušila jsem pěstmi do zdi, stěžovala si a přesto zůstávala. Až pak jsem pochopila, ŽE BUĎ PROSTĚ MUSÍM JÍT JINAM, NEBO SE SMÍŘIT S TÍM, ŽE VŠECHNO NEBUDE VŽDYCKY JENOM PŘÍJEMNÉ.

Došlo mi, že jestli chci, aby mě lidi brali vážně a přistupovali ke mně s respektem, musím se tak nejdřív začít chovat sama k sobě.

Byla jsem ve svém životě ztracená a vůbec jsem nevěděla, jak se tím kolotočem, co mě obklopoval, vyrovnat. Neuměla jsem být tak otevřená, jak to situace vyžadovala.

Samozřejmě vnímám jako ohromnou věc, když na naše koncerty chodí lidi, kteří jsou z branže a nebo něco dokázali. Ale co se týče družných rozhovorů, pro mě jsou to pořád cizí lidé jako všichni ostatní. Určitě dám přednost bavení třeba s kamarády, co přišli na koncert, než s někým, kdo je slavný.

Když mám někoho ráda, vystačím si jenom s jeho hudbou. Nikdy jsem netoužila ty autory poznávat po osobní stránce. I kdybych se s nimi potkala na koncertě, tak přece vím, jak to je, i z našich vystoupení. Vždycky jde jenom povrchní setkání. Na nic není čas, okolo jsou lidi. Daleko víc si vážím konverzace s neznámým člověkem, se kterým sedím pět hodin ve vlaku, nebo v letadle.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se