« Úvod | Veronika Žilková »

Simona Monyová - Hříšný kanec


Řičet a kopat mohou jen děti, dospělí to dělají v duchu a pořizují si tím žaludeční vředy, cévní choroby a deprese. Ženy si tak mnohdy pořizují bohužel i manžely. Potlačením jakékoliv svobodné vůle se snaží vzbudit v mužském protějšku dojem, že jsou na světě ty nejhodnější ze všech. A než jim dojde, že jsou jen nejhloupější, manžel už dávno přidržuje dveře od auta nějaké zlobivější a chytřejší.

Často mě napadá, jestli všem lidem tečou myšlenky mozkem jako mně. Rozvodněný kalný potok, do kterého je místy naneštěstí svedena i kanalizace. Ze studánky mého nitra by se můj drahý asi nenapil, a proto donáší průhledné kalíšky z tvrzené umělé hmoty. Podobné používáme ve špitále pro děti na čaj. Hrníčky by se rozbily.

Neinformovanost, ale i moderní trend vychovávat děti přirozeně, s sebou nese často i zanedbání povinné péče. Mnohdy jsou rodiči pošahaní intelektuálové, kteří se krmí jen vlastně vypěstovanou zeleninou, zrním a kozím mlékem, sem tam jde o lidi z nižších sociálních vrstev, kteří preventivní péči považují za přehnanou a zbytečnou.

Kdy ti došlo, že už ho nemiluješ, zeptala jsem se, naprosto si jista sama sebou.
- zjistila jsem to poté, co mi každý cizí chlap, každý manžel kamarádky anebo tatínek chodící sem na návštěvy, připadal mnohem lepší a přitažlivější než můj muž.

Honba za láskou je podobně úspěšná jako snažit se chytat fata morganu.

Doposud jsem netušila, že být ženskou je taková dřina. Být manželkou je dřina, ubezpečí mě rozvedená Ilona, jejíž manžel odešel s dívkou, která od ní vypadá takřka k nerozeznání, pokud byste Iloně ovšem ubraly asi dvacet roků věku a zhruba stejné množství kilogramů.

Už rozumím, proč o tátovi mluvila výhradně jako o našem tatínkovi, a přitom brečívala v setmělém obýváku, když trávil noci v hospodě s kamarády anebo kdovíkde. A ten její zoufalý křik, že mu dělá služku, a přitom ochota kdykoliv čehokoliv nechat a jít ho obsloužit!
Vzala jsem na sebe její život, jako by mi předala štafetový kolík. Ona už přestala být na tátovi závislá, přestala se bát, že od ní odejde, přestala se trápit věcmi, které nedokázala za celý jejich společný život změnit, a táta se jakýmsi zázrakem uklidnil, do hospůdky chodí jen občas a doma jí dokonce začal pomáhat.

Vzala jsem si muže svých snů a stala se samo sobě tím nejpřísnějším dozorčím. I pokud jsem v místnosti úplně sama, nesedám si s nohama od sebe, a to dokonce ani v případě, že už mě po službě bolí lýtka tak, že zvažuji jejich amputaci. Taky už se nesměji s plnou pusou, a když o tom tak uvažuji, tak vlastně ani s prázdnou ne.

Veškerý cit, kterýž jsem po léta rozmělňovala mezi všechny živé tvory, jsem shrábla na jednu kopku, zasadila do ní semínko a opatřila špejlí s cedulkou, na níž se skví jméno Dalibor. Zalévám slzami, péčí, láskou a strachem, zalévám žárlivostí i štěstím a už mě nezajímá nic jiného, jen to, co ze semínka pomalu vyrůstá.

Slepá logika nevědomých. Nemocných dětí je mi tak líto, že před jejich utrpením nezavírám oči, ale snažím se ho zmírnit co nejvíce dokážu, a přesto jsem za necitelnou. Zatímco ti všichni, kteří si na nemocné děti nevzpomenou jak je rok dlouhý, jsou citliví, neboť jejich křehké duše zraňuje pohled na trpící robátka.

Sňatkem se mé postavení změnilo. Jsem zakletá princezna pod zámkem, ke kterému mám klíč jen já sama. Dodávám si odvahy, abych klíč zase nešoupla pod květináč a nezůstala večer doma u televize.

Hlavně se nesmíš nechat ovládat. Jaké hranice vymezíš na začátku, tak to bude navždy. Zbourat hranice trvá roky, to snad víš. Taky jsi odkojená socialismem …. Vysvětlovala Ilona, která hranice vymezila tak nešikovně, že dostala parohy a kraví rohy v jedno když došlo k rozvodu, byla ochotná dělat raději krávu s parohy,m než se Mužíčka vzdát.

Být dospělej u chlapů znamená, že vezmou ten kýbl citů, co od narození cejprali na svoji mámu vychrstnou ho na úplně cizí holku.

Všechny se chováme občas jako krávy, ale to jen proto, aby ti naši volové nezůstali na ocet.

Jako většina žen toužím po muži, co pod drsnou slupkou skrývá citlivé jádro, a zdá se, že jsem hmátla po negativu. Dalibor pod zdánlivě citlivou slupkou skrývá jádro, že by ho nerozbila ani Marice Curie-Sklodowská.

Jak to mluvíš o mé kamarádce? Vydechnu úžasem, který zmírní touhu sdělit mu, že jeho přítel je zase sexistický prasák. Střílet po sobě v hádkách otrávenými šípy nemá smysl. A střílet pod pás, to je naprostá zhovadilost. Pravděpodobnost, že se rány uzdraví, je pak minimální.

Když nedokážeš změnit skutečnost, budeš asi muset změnit své představy.

Nesmíš brát ten život tak vážně. Největší chyba je, když se pořád jen bojíš, že nějakou chybu uděláš. Průsery se mají řešit, až přijdou, a ne být celej život preventivně posranej…..

Zamilovanost je tou nejsilnější drogou pro ženy, mužům obdobnou euforii skýtá obdiv a bohužel též svoboda.

Synům budiž odpuštěno, že se nudí s svými matkami, manželům co se nudí s manželkami nikoliv.

Proč se nemáš ráda? Vždyť ty máš přece ráda úplně každého…. Tlustý, tenký, bohatý, chudý, veselý, smutný, spolehlivý i nespolehlivý…. U kdekoho jsi schopná omluvit jakoukoliv chybu, nebo dokonce i sprosťárnu, jedině sobě nedokážeš odpustit ani drobnou nedokonalost… každý opuštěný štěně tě dokáže dojmout k slzám, ale pro sebe nemáš žádné slitování…

To se pleteš. V sebelítosti si dokážu pěkně rochnit. A Viktorii? Tu například nemám vůbec ráda! Docela mi v posledních dnech pomáhá podrývat sebevědomí. Přitom na tohle si stačím docela dobře já sama…. Znáš mě. Sebevědomí mám podhrabaný, jako by se mi vněm zabydlel zlomyslný krtek..

To je právě další můj problém. Moje mládí už odsvištělo do nenávratných dálek. A já pro samý obavy, že Dalibora ztratím,n dokážu žít normální život. Ten strach je jak svěrací kazajka…

Chovej se sebevědomě. To, co si o sobě myslíš ty, si zpravidla o tobě bude myslet i tvůj muž, na to nezapomínej..

Chlapa musíš držet v nejistotě. Oni potřebují ten neustálý pocit, že si ženskou musí hlídat, jistota je neláká. A ženská, co si nikam sama nevyrazí, je jistější než smrtelnost.

Za babičku se dá schovat pěkných pár faldů na břichu, vrásky, i brýle na čtení, podobně jako házíme harampádí za těžký závěs, když má přijít návštěva.

Ženská, když se podívá na chlapa, tak ji napadne maximálně, jestli by se sním mohla vyspat. Chlap, když se podívá na ženskou, už si v duchu pouští film, jaký by to bylo.

Nechci být takhle tuctová! Kňourala jsem před zrcadlem ve třinácti. Chci být jedinečná! Máma se na mě podívala nezvykle přísně: jedinečná jsi. Každý je jedinečný. Ale obávám se, že tgy chceš být jednička. Být ve všem nejlepší. Tehdy jsem nechápala: ale co je tak špatného na tom, snažit se být nejlepší? Vlastně nic, připustila máma, jen se z tebe stane štvanec.

Upínáme se na druhé, abychom nemuseli být sami se sebou.

Nikdy dřív jsem neměla tušení, že žárlivost je tak bolestivá.

Rozvést se bez obav můžeš, jen když je ti manžel naprosto lhostejný, v opačném případě to trápení jen umocní.

Odhodlání překonat strach a skočit do vody obvykle trvá pouze okamžik. Buď skočí hned, nebo už to nikdy nedokáže.

Vlastně takřka celý svůj dospělý život jsem o životě raději snila, než bych ho skutečně žila.

Jedině lidé, kterým důvěřuji, mi mohou pomoci. Jiným to nedovolím.

Téměř nikdo si neváží toho, co dostane zadarmo.

Když prožiješ bolest, chvíle štěstí a radosti pak získají na intenzitě. Nezapomeň, že největší chudák je ten, kdo má všechno. Po ničem neprahne, nezná radost z dobývání cíle, ani úlevu, když konečně něco přebolí. A mezi smutkem a štěstím se zpravidla rozléhá nekonečná poušť šedi, a ta se zdolává obtížněji než ten nejvyšší vrchol anebo překážka.

Už vím, že rozumné je hmátnout po tom, co se nabízí, i když to není právě ideální. Konečně jsem přišla na to, že je lepší dát si suchý chleba než umřít hlady v čekání na pravou svíčkovou, že je lepší jít pěšky než sedět doma, protože nemám auto, je lepší pít vodu z kaluže, než skončit dehydrovaná s myšlenkou na minerálku Evian.

A láska není voda z kaluže, láska to je víno, která vám zamotá hlavu, a vy pijete, jásáte, pijete a hlavu máte bezstarostně lehkou, ačkoliv velmi zřetelně tušíte, že vám zítra nemusí být po jeho konzumaci úplně nejlépe.

Nechci už abstinovat jen proto, abych náhodou neměla kocovinu!

Jsem na sebe pyšná. Dokázala jsem svého muže obejmout bez kalkulu, abych se mu zalíbila, beze strachu, že můj krok směrem k němu nebude odměněn krokem stejně vstřícným. Dokázala jsem ho obejmout proto, jaký je, bez trpké myšlenky na to, jaký by být měl.




Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se