« Úvod | Eleanor Moran - Až moc... »

Václav Neckář (Reflex č.41)


Vymazaný harddisk

Je čtvrtek 6. října 2011. Václav Neckář vchází do kavárny Retro na Vinohradech a s bratrem Janem a vypadá dobře. Na tváři mu hraje tentýž mírně zasněný úsměv, jímž kdysi dostával holky do kolen, mluví tak, jak zpívá, skoro šeptem, a občas hledá slova, takže většinu načatých vět dopoví bratr. Zvykli si, že myslí jako jeden. Přicházejí spolu z rozhovoru pro televizi a dívka od vedlejšího stolu se chce se zpěvákem hned nechat vyfotit.

Kolotoč zájmu se po letech znovu roztoči. Na YouTube zhlédlo Půlnoční přes osmdesát tisíc fandů a diskuse pod ní vykazují nadšení.
(Dost mi to připomíná, když Johnny Cash nazpíval na starý kolena Personál Jesus), i škodolibost (tohle asi Helenka nevydejchá).

Na záběrech je vidět, jak nejistý je Václav Neckář z frenetického přijetí mladými lidmi, a taky z toho, že znají text písně. Není divu. Nestor české pop-music ke svému úžasu během několika zářijových a říjnových dnů okusil, že dneska se věhlas šíří tak rychle, jak to umí jen Facebook.


Jan Neckář: Jeden můj kolega říkal, co na té Půlnoční vidíte, je to úplně jednoduchá písnička. Ale v tom je právě ta síla. Je to v uložené emoci, kterou nelze naplánovat.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se