« Úvod | Všechno není zapomenut... »

Roman Týc


U soudu je to brutální tíseň, ten stroj vás úplně psychicky rozemele: sednout, postavit, sednout….
Fakt kafkovský proces. A jak jsem se chtěl dostat z toho tlaku, začal jsem přemýšlet, jestli je pod talárem soudce oblečený, nebo ne. To u mě často překlikne k absurdnímu vtipu.

Chápete, že tahle společnost nemá měřítka morálky? Kdyby měla, tak přece v životě neodsoudí člověka, který změní tvar panďuláka na semaforu. Kvůli tomu, že nekráčí, ale čurá.

I kdyby to byl jediný člověk, kterému dokážu změnit šedivý svět v barevný, tak to stálo za to.

Pod svícnem je největší tma, když to děláte v noci, tak jste podezřelá. Navíc jsem měl červený montérky, v kterých to vyměňuje i společnost Eltodo. A člověk v montérkách, to je takový duch společnosti, neviditelný údržbář. Lidi se s ním moc nechtějí zastavovat.

Už jsem musel zaplatit osmdesát tisíc za škody za výměnu sklíček. Přitom mě samotného to vyšlo na šest tisíc., když jsem nakoupil starý vyřazený skla a udělal na ně vlastní design. Dalších čtyřicet tisíc naskočila exekuce. Tu jsem taky zaplatil. A teď se dohadujeme o pokutě šedesát tisíc.

Za všechny potíže, které mám si můžu sám, není na co si stěžovat. Kdybych jakoby přistoupil na určitou hru, tak jsem v klidu. Ale já na ni nepřistupuju. Mám z toho zážitek, že se to stalo a potom velikou životní zkušenost u soudu. Teď mi soudkyně vrátila moje původní skla, takže se je galerie bude snažit prodat.

V Česku si lidi kupujou domů jen hezký obrázky. Komunismus zpřetrhal vývoj sběratelů, neexistuje mecenášská kultura, nejsou tady bohatý lidi, ale zbohatlíci, kteří musí užít vilu, ferrari a jachtu. Chybí jim rozhled a vzdělání, aby byli v roli filantropa a svými penězi urychlili vývoj umělce. Umění si kupují z plezíru, ale mají něco, co nemůže mít někdo jiný. Necítím se být větší výtvarník než kdokoliv jiný – ale vím, kolik mám nápadů a kolik jich nemůžu realizovat kvůli penězům, které nemám.

Ale nikdy nebudu dělat věci přímo na zakázku, nebo proto, že se budou prodávat. Zní to idiotsky, ale v každém oboru jsem byl avantgarda. Přitom malovat na byznys je nejpřímější cesta k tomu, jak dělat výtvarné umění a zároveň si vydělat peníze. Ale mně je z toho blbě a těší mě pocit být vepředu a konfrontovat se se soudkyněmi a štvát ty lidi.

K tomu se nesnížím, abych napnul látku mezi čtyři klacky a nato něco namrskal. Je blbý, když to takhle řeknu, ale není nic snazšího než dát si víno a malovat.

Už nežijeme v době, kdy je kvalitním uměním hezky namalovaný obrázek. Umění není o tom umět, ale komunikovat.,

Já bojuju za probuzení jednotlivce. Za občanskou neposlušnost ve smyslu nebýt ovce. Pasivně nepřijímat, mít svůj názor a nebát se ho projevit. Stejně tady žijeme v křeči, i dvacet let po komunismu se tady lidí bojí vyjadřovat. Podívejte se na aktivistické umělce v Česku. My jsme jediná skupina, která je vidět. O těch dalších čtyřech, které tady existujou, nikdo neví, protože nejdou do konfliktu, ale do galerie, kde vystaví papeže s hlavou Eltona Johna. My jdeme s kůží na trh.

To je moje přirozenost, nepřemýšlím nad tím, jestli to tak má být, anebo ne. Třeba jsem pro někoho naděje, že to takhle jde dělat, a fakt doufám, že jednou přijde skupina lidí a řeknou, že skupina Ztohoven jsou idioti a že to udělají líp. A my se s nima budeme hašteřit a mít argumenty a oni budou ještě vyhraněnější…. Ale už jsme tady deset let a – nic.

Zpochybňování všeho kolem je hledání jistoty.

Když se hodně brzo nenecháte zamknout věcmi, jako jsou rodina, manželství nebo jiné závazky, které vás nutí se přizpůsobit, tak máte otevřenou mysl, a tím víc sledujete absurditu toho, v čem žijem, jak celá společnost jde do hajzlu, nikdo neumí dát řešení. Všichni taky jen nadávají. Pravice a levice, všichni se chtějí jen napakovat.

Věřím na intuici, kouzlo nechtěného. To pak do sebe všechno začne zapadat.




Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se