08.08.2019

Bez nadpisu

Jak často člověk přemýšlí o svém životě, o svých prohrách, ubohých vítězstvích? Snad to má každý jinak, snad se s tím umí každý jinak i vypořádat. Ona byla tragéd, nevěřila lidem, vždy na každém nacházela jen to špatné, ale nikdo netušil, že to ještě špatnější nachází na sobě. Nevěřila lidem, ale ještě víc nevěřila sobě. Některé lidi byla schopna obdivovat, sebe nikdy. Měla hořký život, pochybnosti ji srážely ke dnu, zvednout se neuměla. Ve světlých chvilkách si pohrávala s myšlenkou, že je vše dobré, že svítí sluníčko, že se na ni lidi usmívají a ona na ně, že je potřebná, žádaná….. o to těžší pak bylo poznání, že je to jen bláznivý sen bláznivé holky, o to těžší pak byl pád na zem.
Hledala důvěrníka, zpovědníka, …. Přítele?
Našla výsměch, urážky, zradu …
Ale jak s tím žít?
To nevěděla, věděla jen, jak s tím nežít……

(více)

14.10.2008

Brejloun

Tak s tímto pánem jsem si tady už taky užila pár horkých chvilek. Zpočátku vypadal docela sympaticky a vedl intelektuální řeči. Přesně do té doby, než se z něj vyklubal docela slušný alkoholik.Momentálně z něj mám trochu obavy.Ale od začátku. Nejdřív chodil na dvoudecku a panáčka a vyprávěl, jak pracoval v Rusku, řešili jsme různé politické otázky, bavili jsme se o hudbě, lidských vztazích, dětech a tak různě. Potom mi začal lichotit, že jsem nejen krásná, ale i inteligentní, načež jsem mu vždy odpovídala svou replikou, že by měl navštívit očního lékaře a změnit optiku. To bylo vše v pořádku. Pak se tu párkrát rozseděl, když tu byla nějaká společnost a ve finále se stával velkým kavalírem, chtěl za všechny platit a bouchat bublinky a podobně. Taky chválil moji češtinu a požádal mě, jestli bych mu neudělala korekce jeho textů, kterými přispívá do časopisu. To jsem mu klidně slíbila. Jenže on pak přinesl porno povídky nejhrubšího zrna. Přečetla jsem pár stránek a byla jsem celkem zhnusena a přemýšlela jak vtipně ho odmítnu. Nechal mi na to 14 dní, takže jsem to vymyslela a řekla mu něco v tom smyslu, že to není můj šálek kávy a ať se nezlobí, že do toho tedy nejdu. Že proti němu nic nemám, že si ty články určitě najdou svého čtenáře, ale já s ním nechci mít nic společného. Kupodivu to vzal bez reptání a ještě se omlouval. Nedávno se tady taky trochu zasekl, to jsem tu měla kamarádku a ještě tu seděl nějaký člověk a opět proběhla nabídka bublinek apod. Kamarádka mě naštěstí neopustila a tak se nám ho společnými silami podařilo po deváté hodině vyštvat. Poklidila jsem tu a když jsem odcházela domů, čekal na mě a začal mě zvát někam do vinárny v klidu popít a tak. Jenže už jsem nebyla v obchodě, nebyl můj zákazník, ke kterým se snažím být vždy slušná, takže jsem se ho velice rychle zbavila. Ovšem ten nejhorší zážitek přišel teprve pár dní na to, pán sem přišel už trochu upravený a po své oblíbené kombinaci byl na šrot. Sice pořád jakž takž komunikoval, ale všechno opakoval několikrát a zase se neustále ptal, jestli mi něco nedluží. Bohužel tu zrovna byla jedna zákaznice, momentálně opuštěná duše a ta se s ním začala bavit, potykali si, proběhl polibek a tím mi samozřejmě parádně ztížila mou snahu se dědka zbavit. Nakonec se dílo podařilo, dědek sice ještě venku močil, což byl parádní trapas, když okolo bylo dost lidí z baráku. Povedlo se mi ho nasměrovat k domovu. Když jsem odcházela, plácal se okolo plůtku, radši jsem dělala, že ho nevidím a zdrhala. Jenže pak jsem se podívala doma z okna a viděla jsem ho ležet na chodníku, byl jako chrobák na zádech, mával rukama nohama a nemohl se zvednout. Lidé chodili okolo něj a vyhýbali se mu velkým obloukem a asi i s velkým opovržením. Naštěstí byl doma můj drahý a tak mu udělal odtahovou službu, ani nechtěl moji pomoc, zvládnul to sám. Byla jsem mu za to moc vděčná, sice je Brejloun opilec, ale přece jen.....
Zatím se tu ještě neukázal, ale vyléčil mě z mé dobromyslnosti či zištnosti několika málo korun tržby, to fakt nemám zapotřebí.



14.10.2008

Monolog obchodního zástupce-autentický záznam

Jsem byl před měsícem v Kobylí, soukromé vinařství. Mají to po svých dědech a z té místnosti se jde dvacet metrů chodbama, tam 50 sudů, kde mají svoje víno co vyráběj. Domácí jsou fakt o něčem jiném. To ani člověk nekoupí po Praze v krámě, to tam musí ject sám. Dám si ještě decku kabernetu. Co je lepší sladší ten zwajgl nebo cabernet? Já chci něco sladkého.
Každej měsíc vzniká po Praze nejmíň dvě vinotéky, 8 měsíců běhám po Praze křížem krážem a pořád se objevují nové, nebo se mění majitelé. Jsem zjistil co vozím ty vzorky v lahvích malých, že to nevydrží víc než dva dny. Pak se to zkazí, jo měla jste pravdu, musím vždycky na ochutnávku brát nové. Já jsem to netušil, že to tak dlouho nevydrží. A nebo jsem byl ve Španělsku a tam na hranicích ve všech obchoďákách se nechalo ochutnávat víno ze sudů, každý si mohl natočit ze všech a nikdo mu to nezakazoval, tak jsme oběhli všechny, bylo jich tam deset a slušně jsme se opili. To víno bylo Portské a mělo osmnáct procent, fakt síla. Pak jsme si koupili ještě na cestu s sebou do pětilitrových kanystrů, stál litr šedesát korun. No fakt to bylo portské, to se nikde jinde nevidí. Jo tady v Praze v těch vinotékách vytočí měsíčně 400 až 500 litrů, to je dost dobrý, ale lahve ty nejdou vůbec, to nikdo nekupuje. To si každý koupí v Makru, tam to maj levnější. A vy tady máte to víno pořád levný, to jinde to prodávaj až za 65 korun. A za kolik ho vlastně nakupujete? To je divný, že mi to neřeknete, to jinde mi to řeknou vždycky. My máme spoustu druhů točeného vína, taky z Argentiny, ten Shiraz, a já si to všechno přesně nepamatuju, mám to na papíře, ten teď nemám s sebou. No vlastně máme všechny druhy vína, co jsou. No ten Merlot nevím odkud je, možná moravský, možná jiný, teď nevím, musel bych se podívat do těch papírů.
No ty byty jsou fakt drahý, prej až milion, to je strašný, takových peněz. Cože? Milion jenom za garsonku? No to je strašný, co je na tom tak drahý? A já bych tedy ochutnal ještě ten Portugal, je to je divný, takový kyselý, ten Cabernet byl lepší a vy je máte za stejnou cenu, to je divný, to bych neřek. No tak já až zase někdy budu mít cestu kolem, tak se stavím a přivezu nějaké ty vzorky, jo jasně čerstvé. Ale já toho mám hodně, tak nevím, kdy mi to vyjde, pořád lítám po Praze a prodávám a hledám nové prodejny. To taky tady na vedlejším sídlišti začali prodávat víno, ale natáhli se jim tam samí mladí na pivo, a lidi jim tam přestali pro víno do plastu chodit, takže toho nechali, teď tam snad mají jenom dva druhy a prej se jim to nevyplatí a to víno když jim tam tak dlouho leží, tak se jim kazí. Jo to jsem taky byl na dvojce tady za rohem, bylo to v létě, oni mu tam do skleničky napadaly mouchy a on to potom lovil vidličkou než mi to dal, to bylo hrozný. A taky jsem slyšel, že spousta lidí říká, že je to tam špinavý. No on to tam točí ze zahradních kohoutů. Ale někde to mají normálně v nádobách, stáčí to hadicí taky zahradním kohoutem a ono se jim to zkazí než to vytočí, to je strašný a lidi to pijou, oni tomu asi nerozumí.
A proč nechcete pomlouvat konkurenci? On vás taky pomlouvá, že mu prej přetahujete lidi, posílá vám sem ty jeho kamarády, aby vyzvěděli co tu máte, jaké máte ceny a pak je naštvaný.
No jo, s váma je těžká řeč, vy jste moc čestná, takhle daleko nedojdete.
Ale jste hodná, že jste mi vysvětlila co je to ten burčák, já to nevěděl a nechtěl jsem to hledat někde v knížkách, říkal jsem si, že bude rychlejší se vás zeptat.
No to já tedy vozit nebudu, s tím je moc práce.
Cože? Dvakrát týdně vám ho vozí z Moravy? No na to bych se tedy vyfláknul, to by mě nebavilo.

25.09.2008

Amina

Tolik ubohosti v jednom člověku se hned tak nevidí. Manželova spolužačka ze základní školy. To je ten typ: jsem krásná, úspěšná, všechno se mi daří, dobře jsem se vdala, mám ty nejbáječnější děti pod sluncem a teď mě koukejte všichni obdivovat! Čas od času se tu zastaví na pár deci a hodlá se tu usadit a krmit mě svou dokonalostí a já pak musím použít veškeré své výmluvnosti, abych ji elegantně vyprovodila. Někdy je to skutečně dřina. Překvapuje mě, že má tolik drzosti mě neustále přesvědčovat jakou má ideální rodinu, když jsem byla několikrát svědkem hádky s jejím drahým, s její dcerou. Třeba na čarodějnice, když ona u mně na něj čekala a on měl mezitím zajistit nějaké dřevo na oheň. Přišel celý zničený, že jede teprve z práce a že samozřejmě nic nestačil zajistit. Ona mu řekla, že je neschopný a že to věděla a že je všechno na ni a pokračovala ve svém výlevu tak dlouho, až ji nebohý manžel poslal do háje. Když jsem je oba pozvala na rodinnou sešlost a byla docela velká společnost, on se přiopil a začal se do ní navážet, že by měla zhubnout, že vypadá příšerně, že by s tím měla rozhodně něco dělat a podobné perly, ona chudinka nevěděla jak se bránit, i slzičky ukáply. Nakonec se nám ho podařilo poslat domů a ona si další dvě hodiny léčila nervy. Vzhledem k tomu, že to viděla a slyšela spousta cizích lidí, bylo to skutečně velice nechutné. Ale co, hlavně, že jim to jinak klape a že se mají tak moc rádi a jsou super rodinka :).


25.09.2008

Jiřinka

Jo, to je případ, bývalá cirkusová hvězda – hadí žena. Manžel ji zemřel velice brzy, vychovala syna a po několika letech s přítelem zůstala sama. Když jsme se poznaly, byla jsem z ní u vytržení. Tak nádherně vyprávěla o svém mládí, o cestování, cirkusech a lidech okolo nich, ukazovala fotografie, byla fakt nádherná. Jenže jak našich setkání přibývalo, začala jsem se stávat vrbou, na kterou milá Jiřinka nakládala svoje trable. Najednou z ní byla stará, nemocná a unavená ženská a navíc dost nesnášenlivá. Pořád má problémy se sousedy v domě, nikdo jí není vhod, všichni dělají kravál a ona pak nemůže spát, dívat se na televizi, a ve finále v tom bytě ani zůstávat. A to jsou právě chvíle, kdy u mě hledá útočiště. Ono to chvilku jde ji utěšovat, dávat jí za pravdu a bavit ji, ale po hodině toho mám plnou hlavu a Jiřinky plné zuby. Ona by se tak ráda bavila, kdyby jí někdo dělal společnost, šaškoval před ní a pokud možno ji ještě zaplatit útratu. Dnes už mám po náladě, jen co se objeví ve dveřích, protože vím, co bude následovat. Nedávno se tu sešla ještě s jedním exotem, který byl naladěn na stejnou vlnu a pustili se do kritiky současných poměrů. Jak se všude krade, přepadává, jak je všechno drahé a nikdo proti tomu nic nedělá. Jo, to v Americe vstoupíte na cizí pozemek a majitel vás může zastřelit. To by se jim líbilo, to by byl pořádek, to by si pak nikdo nedovolil něco provádět. Zlatí komunisti. To zkrátka děs!

24.09.2008

Homolkovi

Tak tohle jsem ještě nedokázala zatím strávit. Dala se mi tu dohromady absolutně nesourodá dvojice. Ona „obryně Runa“ a on vyžlátko. Ona byla při jejich prvním setkání už dost upravená a provokovala ho tak dlouho až mohla slavit úspěch – zamiloval se do ní. On, který snad nikdy neměl ženskou, samorost, hodný ale velice obyčejný človíček. Každý úplně jiný, z jiného prostředí, s jinými životními zkušenostmi a hle už to bylo. Láska je fakt slepá. Ona nejdřív odmítala jeho pozornosti, ptala se co má dělat, jak mu to říct, aby mu neublížila a měla strach, že by ke mně pak už nemohla chodit, aby na něj nenarazila. Ale postupně tála a tála a jeho dary přijímala s lehkým uzarděním a velkými díky. Najednou už jí nevadil, dokonce s ním chodila večer na procházky. Akorát se své pletky snažila utajit, což se jí jaksi nepodařilo, protože on se s tím naopak všude chlubil. Takřka denně si u mně dávají dostaveníčko, on ji vždy něco přinese, ona zase začala držet dietu, aby se mu víc líbila. Je to skutečně k nevíře, co dokáže udělat opuštěná ženská, aby nebyla sama.
"Tak mi dej to co obvykle a kdyby přišel „Rentgen“, tak jsem tu nebyl. Jak, nač, komu čemu.
Nakonec byla včera u mě, já už k nim nejdu, jednou mi to stačilo. Sednul jsem si ke stolu, večer v půl desátý a ta její máma se hned šla podívat do kuchyně, kdo tam sedí. Jenom si mně prohlídla a hned zase šla. Nejhorší bylo, když ve čtyři hodiny v noci ležel mezi námi pes. To už tedy bylo na mně moc. A měl jsem taky strach, kdo nás poslouchá. Tak jsem ji vzbudil, aby mi došla pro pivo. Vůbec neremcala a šla. Měl jsem žízeň jak vůl. Teď už budeme chodit jenom ke mně, to nemám zapotřebí, aby nás někdo poslouchal a pozoroval. Dám jí rozpis jak chodí kolega do práce a ona vždycky přijde. Když měla kecy, že nemám uklizeno, tak jsem jí řekl, jestli přišla šukat nebo buzerovat a byl klid. Pořád chce, abych si dělal čárky, kolik toho vypiju. Jako by nevěděla, že starého koně novým kouskům nenaučí. Myslí, že vypiju čtyři denně, ha ha ha. To kdyby viděla, že jsem měl doma 40 bas, to by se padla. Mě ji přidělil národní výbor. Kdyby přišla, tak jí neříkejte, že jsem tu byl, ona by zase měla kecy. Ona má houby peníze, já jí musím pomáhat. To já jí klidně tady tu útratu zaplatím, peníze budou, my nebudem."

"Já tě mám ráda, ty mě taky, každý den mě o tom ujišťuješ, ale pokud budeš takhle pít a kouřit, já se s tebou rozejdu. Já nebudu koukat do hrobu třetímu chlapovi. Myslím to vážně. Vyber si, buď mně nebo ten chlast. Já ti nezakazuju pít, já se taky občas ráda napiju, ale ty to mícháš, piješ pivo a víno a ještě kouříš a to bys neměl. Já to poznám, když jsi opilý. Podívej se, říkám ti to na rovinu…
Vždyť já nic neříkám.
Ty nic neříkáš, ale já od tebe chci slyšet co uděláš, jestli to aspoň trochu omezíš. Už vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Já ti nezakazuji pít, ale fakt čtyři piva denně a k tomu ještě víno, to je doopravdy moc, rozmysli si to….
Už ses vykecala?
Podívej se, pokud o mně chceš přijít, tak si dělej co chceš, ale já ti to říkám včas a je na tobě jak se zachováš….
No jo, vždyť já nic neříkám.
Tak mi řekni, kolik těch piv vlastně vypiješ?
Dneska jsem měl dvě.
A kolik už máš vína?
Taky dvě. Stejně jako ty, ale já mám poloviční skleničku.
Jenže já předtím nepila pivo a hlavně nepiju denně jako ty. To se přece nedá, pít denně takové množství. Já tě upozorňuju, že kdyby se ti něco stalo, já za tebou nepřijdu, ani pohřeb ti vypravovat nebudu.
Jenže já stejně pít nepřestanu a nejsem denně opilý.
Já vím, denně ne, ale dost často. A já to poznám když jsi opilý.
Jo a jak to poznáš?
Protože špatně artikuluješ.
To není pravda, já byl nastydlý.
To říká každý, ale já to poznám, tys byl opilý.
Hele, sama jsi mě sbalila, tak jsi s tím mohla počítat.
Ne, s tím jsem tedy nepočítala a není pravda, že jsem tě nabalila.
Tak co bude s tím zítřejším obědem?
No a co bys chtěl? Jaké máš doma maso? Já podle toho uvařím.
Já tam mám všechno.
Tak co třeba segedín?
Jo na ten tam něco bude.
A zelí mám doma já.
A já mám zase knedlíky.
To ne, kupovaný knedlíky ne, já je udělám.
Jak chceš. A jaký to maso budeš potřebovat.
No třeba plec, nebo něco takovýho. Máš?
Určitě, mám v mrazáku celý prase. Je to zabalený v balíčcích. Tak já něco vyndám a přijď si pro to.
Já to potřebuju už teď, aby to rozmrzlo a ráno to uvařím.

Tak ten segedín mi přinesla, bylo to dobrý. Já jsem jí dal houby, dneska mi udělá nějaké plátky na houbách. Nevím, jestli vepřový nebo hovězí. A taky jsem koupil papriky, tak v týdnu udělá plněný papriky."

"Celý víkend jsem s ním strávila, v sobotu jsem udělala ten segedín, pak mi dal pravé hřiby, takže jsem udělala plátky na houbách, ty jsem mu donesla teď. Ale hned si vymyslel, že mu udělám v týdnu plněné papriky, tak to tedy ne. Já vařím jenom o víkendu. Hospodyni mu dělat nebudu."

A nedělala,......... rozešli se za dramatických okolností, bohužel byla jsem toho svědkem, fakt nic příjemného.


24.09.2008

Máňa

Sousedka na ubytovně, kterou jsem přes dvacet let neviděla. Ani mi vlastně nějak neutkvěla v paměti. Znala jsem jejího bratra Pepu, s tím jsme se ještě léta po změně bydliště stýkali. Ale Máňa? Tenkrát byla vdaná za Viktora, měli malou dceru a to bylo vše co jsem věděla. A najednou vchází do dveří. Kdybych nevěděla, že má přijít, rozhodně bych ji nepoznala. Zvláštní večer, vzpomínaly jsme na staré časy, na staré známé. Vykládala jak je nemocná a že by neměla pít, což ale celkem v klidu porušovala a pila jak nezavřená. Nemohlo to dopadnout jinak než to dopadlo.
Bohužel přišla ještě několikrát a skoro vždy se opila, byla nepříjemná na ostatní spolusedící a hlavně jsem se jí potom nemohla zbavit. Vždy jsem si říkala, že jsem na ní připravená, že ji prostě v určité době přestanu nalévat a ona snad pochopí, že má dost a odejde. Jak jsem se mýlila, nepochopila absolutně nic.
No jo, je to prostě další nešťastná bytost, dvakrát vdaná, dodnes bydlí v jednom bytě s rozvedeným manželem a hlavně je sama. Sice tvrdí, že by už chlapa nechtěla, ale tomu se fakt nedá věřit. Líbí se jí její šéf v práci, bohužel pro ni je šťastně ženatý. Je to zvláštní, vždycky mi toho tu navypráví a já teď marně vzpomínám o čem se vlastně ty dlouhé hodiny bavíme, jsou to samé nepodstatné věci, které jaksi neutkví v paměti. Vlastně jediné co nás tak trochu spojuje, pominu-li naše bývalé bydliště, je názor na politiku. Abych pravdu řekla, dost mi to překvapuje. Ale možná je to tím, že její rodiče byli celkem movití a po sametce jim vrátili barák, takže nový režim vítá, protože na něm dost profitovala.

24.09.2008

Přízemka

Říkejme jí třeba Eliška. Má přítele Honzu. Moc jim to spolu sluší, Ona je servírka a on celkem obyčejný dělník. Už se znají dlouho a pronajali si takový malý útulný byteček v jednom omšelém paneláku. Zatím nemají děti, tak se starají o pejska. Na první pohled vypadají velice spokojeně.Ona se stará o domácnost, dobře a pořád vaří. On nakupuje a když má čas i nějakou tu opravu doma zvládne. Společně venčí pejska a to je vše. Teprve když se Eliška trochu připije a začne být upřímná, to se pak jeden diví jaká z ní leze pravda. Honza je strašně žárlivý, přestože ona ho velice miluje a nemá ani pomyšlení na nějakého jiného. Jenže on asi ví proč tak žárlí. Nebaví ho sex a tak podezřívá svoji krásnou přítelkyni ze záletů. Jí to samozřejmě chybí a snaží se ho různě svádět, ale je neúspěšná. Zkoušela erotické prádlo, alkohol, ale vždy se spíš odbourala sama a Honza ani ťuk. Tak tu stresovou situaci občas řeší alkoholem sama a je jí jedno kde a jak a komu se potom svěřuje. Bylo mi skutečně trapné ty její intimnosti poslouchat, ale jí se zjevně nechtělo domů a tak povídala a povídala a povídala. Přitom se stačila tak dokonale upravit, že jsem měla strach jak dojde domů. Nejdřív se zasekla na záchodě a podařilo se jí dokonale zničit prkénko. Plácala se tam a přitom odmítala jakoukoli pomoc. Snažila jsem se ji přimět, aby šla domů, ale ona nechtěla, že je tam on a bude se na ni zlobit, že byla u kadeřníka a ona ho taky nechce vidět. Po dobré půlhodině přemlouvání jsem ji takřka vystrkala ze dveří, odmítla doprovod a nějakým způsobem se doplazila domů. Za pár dní přišla znovu a s nevinnou tváří se ptá: jak jsem tu byla posledně, neděla jsem nějaké problémy? Já nějak nevím, co bylo. Naštěstí – vůbec nic si nepamatovala a tak jsem před ní nemusela mít trapný pocit, že já vím a ona neví.

24.09.2008

Úvodem

Jsem sběratelkou příběhů. Příběhů lidí, kteří jsou sami, nešťastní, nemilovaní. Šťastní lidi nemají tak velkou potřebu se o své štěstí dělit, tak jako o svá trápení lidé nešťastní. Jsem vděčný posluchač a jsem schopna vyposlechnout i ty nejnesmyslnější vyprávění. Čím více se člověk rozpovídá tím více ztrácí kontrolu nad tím, co říká a kolikrát prozradí taková tajemství, o kterých ani netuší, že je v sobě má.

Archiv

Fotoalbum

počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se